Víte, že?

Činnost pionýrských oddílů a klubů je rozmanitá také díky tomu, že se na její tvorbě podílejí i děti.

Rozhovor

Ptáme se autorů vítězné CETEH z loňského ročníku soutěže o nejlepší náměty a zpracování pionýrských celotáborových her.

Jak se rodí úspěšná celotáborová etapová hra

Odpovídají

Ladislav „Ráma“ Šimek

188. PS, autor CETEH Hobit, úspěšně sehrané na táboře v roce 2003

Vojtěch „Smíšek“ Vejvoda

z Pionýrské skupiny POHODA z Jaroměře, autor CETEH Archmedos z roku 2004

Tvoje vítězná celotáborová etapová hra očividně patří i k Tvé praxi v činnosti s dětmi. Jak dlouho se jim věnuješ?

Ladislav „Ráma“ Šimek:
Svoji první celotáborovou hru jsem tvořil (nebo spíše spoluvytvořil) ve svých 16 letech.. Od té doby jich vznikla celá řada. Jako oddíl děláme nejen celotáborové, ale i celoroční hry a dlouhodobé hry hrajeme i na větších akcích, třebaže nejsou tak propracované, jako ty táborové.
Vojtěch „Smíšek“ Vejvoda:
My děláme celotáborovky od prvního oddílového tábora (od doby vzniku oddílu), a to již bude osm let.

Jaké tedy byly začátky? Měl jsi nějaký vzor, příklad? Jaký?

Ladislav „Ráma“ Šimek:
Protože jsem oddílem prošel jako dítě, vycházel jsem zprvu ze zvyklostí a praxe oddílu. Nedá se říci, že bych měl nějaký vzor, ale příkladem mi byly především úspěšné hry, kterých jsem se mohl jako dítě zúčastnit. Začátky ovšem rozhodně nebyly jednoduché a s odstupem času vím, že pohled dítěte, které hru hraje, není úplný. v přípravě se skrývá mnoho dalších aspektů a záludností s nimiž je třeba počítat. Pokud bych dnes přece jenom mluvil o nějakém vzoru, byl by to Jaroslav Foglar, jehož odkaz pro mě stále mnoho znamená. Je sice pravda, že možnosti se dnes velmi změnily, ale Foglarova schopnost motivace a náročnost dílčích etap jsou stále inspirující.
Vojtěch „Smíšek“ Vejvoda:
Nějaký konkrétní vzor asi ne. Člověk se podívá kolem sebe a snaží se pochytit to nejlepší od lidí kolem sebe, z knížek, školení.

Jak vznikají Tvé náměty CETEH? Jsou to Tvé nápady, nebo zjišťuješ a zkoumáš nějak zájmy a rozhled dětí? Jak?

Ladislav „Ráma“ Šimek:
Náměty vesměs vznikají náhodně v kolektivu lidí a většinou jsou postaveny na nějakém příběhu. Ale rozhodně to není neměnné pravidlo. Při výběru tématu se spíše přikláním k tomu, co zaujalo a oslovilo mě či obecně vedoucí, než to, co je zrovna v módě u dětí. Dobře zpracovaný námět s vhodně zvolenou motivací dokáže dětem přiblížit prakticky cokoli a není třeba se spoléhat na to, že je dané téma zrovna v kursu.
Vojtěch „Smíšek“ Vejvoda:
Jelikož děláme každý rok celotáborovku, tak ta další musí být z trochu jiného soudku než ty předešlé. Někdy jsou samozřejmě náměty již někým použité, jiné jsou naše vlastní. Myslím, že každá celotáborovka, když se dobře udělá, se dětem líbí a je skoro jedno, jestli jedete lovit zvěř do Afriky, nebo zavítáte na dvůr Přemysla Otakara.

Shodneme se asi, že hra – i dlouhodobá – má být základem naší výchovné činnosti. Máš nějaký mustr – poměr „výchovného a naučného“ se „zábavným“?

Ladislav „Ráma“ Šimek:
Přiznám se, že nerozlišuji a nezkoumám poměr naučného se zábavným. Myslím si, že dobrá zábava na táboře je také výchovná a naučná a vychovávat lze nejlépe zábavnou formou. Zastávám také názor, že v dobré celotáborové hře má všechno svůj smysl a vazbu a nic tam není samoúčelné.
Vojtěch „Smíšek“ Vejvoda:
Žádný vzor poměru výchovného a naučného asi nemáme, ale toho naučného je asi méně než her a zábavy. Pokud to jde, tak se všichni snažíme hru a učení (výchovu) spojit dohromady, protože děti se raději učí, když neví že se učí.

Vytvořit hru znamená pro autora i hodně znát, už proto, že děti a hlavně dospívající instruktoři bývají těmi nepřísnějšími kritiky. Odkud tedy čerpáš nejen náměty, ale hlavně znalosti, aby to „sedělo“?

Ladislav „Ráma“ Šimek:
Při tvorbě hry je třeba nastudovat mnoho materiálů. Naštěstí v dnešní době není nouze o informace jakéhokoli druhu. Nicméně aby to „sedělo“, na to asi není žádná jiná rada, nežli praxe a zkušenost.
Vojtěch „Smíšek“ Vejvoda:
Náměty čerpáme z již vydaných celotáborovek, od lidí okolo nás a z našich hlav. a znalosti pochopitelně z knížek, a v dnešní době i hodně z internetu, kde se dá najít spousta informací, ale i obrazový materiál nebo další odkazy.

Jak přijímají tyto hry děti z Tvé skupiny a jak „nečlenové“ – je nějaký rozdíl?

Ladislav „Ráma“ Šimek:
Na naše tábory jezdí především členové oddílu, kteří také chodí pravidelně po celý rok. Těch pár nečlenů se na táboře brzy přizpůsobí, takže rozdíl nepozoruji.
Vojtěch „Smíšek“ Vejvoda:
Většina dětí na táboře jsou stálí členové oddílu. Nicméně my mezi nimi neděláme rozdíly. a oni přijímají hru, myslím, všichni stejně. Buď se jim líbí nebo nelíbí. Jediný handicap pro nečleny může být ve znalostech, jenže ty získají v průběhu tábora a většina soutěží CETHU je ve skupinách, kde se handicap ztratí, záleží více na spolupráci členů.

Jakou metodou vytváříš hry? Pracujete ve vedení tábora i oddílu týmově a vzájemně se doplňujete, nebo základní scénář hry někdo navrhne a ostatní se podřídí a jen doplňují?

Ladislav „Ráma“ Šimek:
Hry v oddíle vytváříme týmově, ale vždy je někdo, kdo má hru na starost a ten má také poslední slovo. Při týmové práci je především důležité vždy směřovat k cíli a nenechat přípravu volně plynout. Snadno se to pak změní na neplodné plácání, kdy sice vzniká mnoho nápadů, ale drtivá většina z nich nemá šanci se uskutečnit.
Vojtěch „Smíšek“ Vejvoda:
Ona CETEH nemůže být prací jednoho člověka, protože by to nedopadlo dobře, takže pracujeme týmově. Nejdříve uděláme fabuli, příběh, a potom vymýšlíme hry, které se zabudovávají do základní linie příběhu. Ostatně, když máte základní příběh, tak vás již potom hry napadají samy.Hry jsou většinou prací dvou až tří lidí. Vzájemně si je zkritizují, upraví a rozhodnou se, co do CETEHu zařadí a co ne.