Osvědčilo se nám

Chcete ušetřit a kupujete korálky v mixu? Pak musíte mít dost dětí na třídění.

Více...

Nejlepší hry

  1. Kolotoč
         
  2. Pejskové do boudiček
         
  3. Pane za mnou, pane proti mně
         
  4. Filmové ateliéry
         
  5. Lept skla, Frost
         

Víte, že?

Vedoucí oddílu své dobrovolné práci v průměru věnuje čas odpovídající polovičnímu pracovnímu úvazku. A za to si zaslouží velký dík.

Děti z nevýhodného sociokulturního prostředí

Co si pod tím můžeme vlastně představit? Jaké děti to jsou? Patří sem děti, které:

  • žijí ve vyloučených lokalitách, možná bychom pro pochopení mohli napsat, že bydlí „na velmi špatné adrese“;
  • mají ke svému životu velmi špatné ekonomické podmínky, rodiny žijí v chudobě, z minimálních prostředků, rodiče
  • jsou dlouhodobě nezaměstnaní;
  • jsou ohrožené nějakými sociálně-patologickými jevy (drogy, alkoholismus, hráčství);
  • nemají příležitost k rozvíjení svých možností, pro rodiny není běžné, aby je nějak vzdělávaly, rozvíjely;
  • jsou z jiné země, často mají oba rodiče jiný mateřský jazyk, jsou uprchlíky ze své země, ať jsou důvody politické či ekonomické;
  • jsou jiného etnika;
  • jsou z mnohočetných rodin, mají hodně sourozenců;
  • ale také děti z rozvedených rodin, zejména pokud vztahy mezi rodiči jsou konfliktní, napjaté a nejsou moc funkční.

A čím více se těchto komplikací nashromáždí, tím je pro ně těžší ve společnosti ostatních dětí obstát. Vzhledem k velké rozmanitosti toho, co se pod pojmem sociokulturní znevýhodnění skrývá, je těžké nějak konkrétněji shrnout, co je pro děti typické. Co mají společného, čím se odlišují od ostatních dětí? Nezvýhodňující situace je častěji vedou k nějaké izolaci od běžného dětského společenství. Oslabuje jejich sebedůvěru, sebevědomí. Častěji je vede k nějakým krajním projevům ať k tendenci být „neviditelní“ nebo naopak „zviditelňovat se“, získat zájem druhých o svoji osobu. Většinou zjistí, že k tomu, aby si jich okolí všimlo, spolehlivě slouží různé formy zlobení, provokace, vychloubání, vymýšlení, útoky na druhé, agresivní projevy. Také únik do nemoci bývá spolehlivým prostředkem, jak si zajistit zájem. Toto je časté zejména u dětí, které mají problémy v rodině, konfliktní vztahy mezi rodiči, různé rozvodové a porozvodové těžkosti. Pokud se znevýhodnění spojuje s ekonomickou situací, je pro děti těžké zvládnout to, že nemají moderní oblečení, technické vymoženosti (mobil, internet, počítačové hry, sportovní vybavení apod.) Odlišnost etnická, jazyková bariera zase snáze vede k tomu, že děti tíhnou ke společnosti, která je přijímá, k těm, kdo jsou mu podobní. Mluví jeho jazykem. U dětí z rodin, kde není běžné, aby dospělí chodili do zaměstnání, a nemají faktickou potřebu vydělávat si prací, výrazně klesá jakákoli motivace pro vzdělání, vyučení, pravidelné docházky kamkoli. Dětí, které jsou viditelně zanedbané, se často straní ostatní děti.

Co pomáhá

Těžko změníme ekonomickou situaci rodiny. Můžeme však myslet na to, aby naše aktivity nebyly ekonomicky náročné. Myslíme na to, kde a jak je možné si vypůjčit vybavení, můžeme mít nějakou „půjčovnu“. Mírníme dopady reklamy, na výlet se dá jít i v bavlněném tričku, funkční prádlo je sice velká výhoda, ale ne nezbytnost. Snažme se mluvit s rodiči, vysvětlovat výhody toho, že dítě někam chodí (rozvíjí se, něco se naučí, je ve společnosti dětí, je ovlivňováno a vedeno dospělým…), hledejme možnost. Naše aktivity většinou nevyžadují žádné přehnané finanční nároky, a tak je dobré to rodičům říkat. Podporujme i účast na jednorázových akcích, otevřených pro veřejnost (různé Dny dětí, velikonoční, vánoční, jarní, letní a jakékoli jiné „slavnosti“.) Pomoci „chytit se drápkem“ mnohou příležitostné akce. U dětí z jiného kulturního prostředí (např. cizinci) se vždy vyplatí, dovědět se něco o zemi, odkud dítě přichází, vyjadřovat zájem, nechat jej, aby o své zemi vyprávělo. Tady je místo pro hry, které nějak zachází s tématem odlišnosti – jak se cítím, když jsem vyčleněný, když se mám někam dostat, když se nemůžu domluvit slovy. Nápady hledejte ve hrách sociálně-psychologických. Pokud jsou potíže dětí spojené s jejich situací doma – rozvodové a porozvodové situace, zachovejte co největší neutralitu, nesympatizujte s žádným z rodičů. Informace o dění v oddíle poskytujte oběma rodičům. Nevyzvídejte na dítěti, ale pokud si chce samo povídat, mějte pro něj prostor. U dětí či spíš dospívajících, kteří experimentují s drogami, je vhodné dát jasně najevo své odmítavé stanovisko. Pokud nebude chtít přestat, „nebrat“, stejně oddíl opustí, naše aktivity a společnost pro něj nebudou dostatečným lákadlem. Nedělejme záchrannou síť. Naše pomoc může spočívat v tom, že předáme kontakty na nějaké odborné pracoviště (spíš nízkoprahová zařízení, kam může přijít téměř kdykoli a z ulice). Nenechte s sebou manipulovat, nepřebírejte na sebe zodpovědnost.