Osvědčilo se nám

Chcete zažehlovat korálky? Nestačí si koupit korálky. Jde to jen tam, kde je elektřina a nesmíte si zapomenout doma žehličku a pečící papír.

Více...

Víte, že?

Spolupráce probíhá i na místní úrovni - mnohé pionýrské skupiny a oddíly pořádají společné akce s oddíly jiných organizací, domy dětí a mládeže a podobně.

Týrané a zneužívané

Že se s nimi nesetkáváte? Omyl. Je velká pravděpodobnost, že je potkáme, ale nevšimneme si jich nebo dokonce před tím zjištěním zavíráme oči. Jak je poznáme? Jedním z nejčastějších signálů je výrazná změna dosavadních projevů, výraznější změna chování. Pokud se prudce změní projevy dítěte, je to vždy signál o tom, že se něco děje, že dítě prožívá napětí, tíseň, nepohodu. Zpravidla se děti uzavírají do sebe, omezují komunikaci, opouští okruh svých kamarádů, množí se výmluvy. Přestávají dělat to, co dřív. Stejně tak časté jsou projevy neklidu, roztěkanost, nesoustředěnost tam, kde se dřív nevyskytovaly, agresivita a zloba tam, kde dříve nebyla. Agrese vůči sobě (různé sebepoškozování), agrese vůči zvířatům i neživým věcem. Nápadná změna v tělesných projevech pokud se nějakého tématu dotýkáme – mluvíme o tom, vidíme film s podobnou tématikou. Fyzické násilí a stopy po něm můžeme vidět při převlékání, sportu. Děti se za modřiny stydí, schovávají je, nechtějí se převléci, mají po ruce pohotové vysvětlení, co se jim stalo.

Co pomáhá:

  • Nevylekat se, ale také hned za vším nevidět týrání, snažit se získat důvěru dítěte k tomu, aby se mohlo svěřit. To ale nejde najednou. Na budování důvěry je třeba myslet od počátků našich kontaktů s dětmi, dávat jim neustále najevo, že jsme ochotni jim naslouchat, že plníme dané slovo, že se na nás mohou obracet.
  • Nenechte se ale zavazovat k mlčení, neslibujte, že nikdy nic z toho, co vám svěřili, neprozradíte. Takové pseudokamarádství a spolčení je nepřípustné. Je třeba, aby děti věděly, že neuděláte nic za jejich zády, že se budete snažit hledat cestu jak pomoci, ale že jim nemůžete slíbit mlčení (zejména pokud se jedná o týrání a zneužívání).
  • Zařazujte do programu preventivně problémové situace, podněcujte děti k tomu, aby sami hledaly možnosti a řešení, vždyť přeci když můžeme radit jinému, tak je to tak jednoduché…
  • Hledejte příběhy dětí, kterým se podařilo vystoupit, nějak se vzchopily, už samo pomyslné spojenectví, že se podobné věci dějí i někomu jinému, že změna je možná, že situace není bezvýchodná, je posilující (odkaz na dokumenty v TV, Soukromá dramata TV Nova).
  • Veďte je k tomu, aby věděly, jaká jsou jejich práva… nikdo mi nemůže ubližovat, nikdo se mne nemůže dotýkat na intimních partiích, nikdo mne nemůže ponižovat, vydírat…
  • Pro povídání si najděte nerušené prostředí, pokud se ptáte, snažte se vyhnout uzavřeným otázkám (to jsou takové, kde je možné odpovídat ano–ne).
  • Nesnažte se nahrazovat psychology a psychoterapeuty.
  • Mějte po ruce kontakty na různé Linky bezpečí, Krizová centra, Linky důvěry, Bílý kruh bezpečí apod., pomozte dítěti zavolat, pokud bude chtít.