Michal Zapoměl

kadeřník a bojovníkza vlasy krásnější

oddílový vedoucí

Přeji Pionýru spoustu nadšených dětí a adekvátní počet dospělých, které práce s dětmi a pro děti naplňuje.


Jedním z největších zážitků pro mě je znovuobjevení
 Pionýra v dospělosti

Jako dítě jsem chodil od první třídy do jiskřiček a do sedmé třídy do Pionýra ve Všerubech. PS Šťáhlavy – tři a půl roku (od 2011).

Mrzí mě dogma doby, kterou si lidé nesou v sobě, a spojení Pionýra a komunismu. Lidé nevidí, co je pravou podstatou této organizace. Přijde mi to jako nehezký obraz církve, která je na tom dost podobně. Myslím, že by měli lidé koukat hlavně na podstatu a poslání. Věřím, že se toto celé časem zlepší a lidé budou více rozumní.

Asi bych nalezl mnoho zážitků a příhod z mých pionýrských začátků, na které i po letech rád vzpomínám, jedním z největších zážitků pro mě ale paradoxně bylo až znovuobjevení Pionýra v dospělosti. Díky pracovnímu vytížení jsem musel již před lety svoji činnost v pionýrské organizaci ukončit a přestal sledovat její osud, dokonce jsem si myslel, že po roce 1989 přestala existovat.

O to větší překvapení bylo, když se můj kolega zhruba před třemi lety zmínil o tom, že Pionýr stále existuje, on je jeho členem, pracují s dětmi přes celý rok, a dokonce jezdí stále na pravé pionýrské tábory. Pozval mě na návštěvu a jsem strašně rád, že jsem nakonec jeho pozvání přijal, neboť z jednodenní návštěvy se nakonec stal dvanáctidenní pobyt, kdy jsem byl z táborové atmosféry tak unešený, že jsem zrušil všechnu práci na zbytek tábora a zůstal. Pravda, některé mé klientky byly z mých telefonátů, kdy jsem jim hlásil, že zůstávám na pionýrském táboře a ony se musí přeobjednat, poměrně překvapené, nicméně já měl jasno… Ano, tohle chci dělat, na tomhle se chci zase podílet. K mému překvapení jsem byl do sehraného kolektivu dětí a dospělých, kteří léta tvoří prima partu, přijat velice vřele, vypadalo to, jako kdybychom se znali léta. Tak tohle byl jeden z mých nejsilnějších pionýrských zážitků. Návrat k něčemu, co před lety bylo strašně fajn.

A jelikož jsem se rozhodl v Pionýru zůstat, zaregistroval jsem se jako člen PS Šťáhlavy, prošel školeními pionýrského minima, instruktora i oddílového vedoucího, a tak se ze mne postupně od obyčejné táborové návštěvy přes pomocníka se zásobováním a asistenta vedoucí celotáborové hry stal v roce 2014 vedoucí oddílu. A tenhle můj oddílák mě baví úplně nejvíc, protože není nad přímou práci s dětmi. Mám moc rád jejich upřímnost a bezprostřednost. Spím ve stanu, chodím v maskáčích, našel jsem pár skvělých přátel, hraju si a je mi moc dobře.