Osvědčilo se nám

Půjčíte-li někomu něco, napište si to. Není to otázka nedůvěry. Paměť je prevít.

Více...

Víte, že?

Spolupráce probíhá i na místní úrovni - mnohé pionýrské skupiny a oddíly pořádají společné akce s oddíly jiných organizací, domy dětí a mládeže a podobně.

Specifické poruchy učení

Různé dys- poruchy již v současné době nejsou zpravidla něčím neznámým. Tyto poruchy jsou vždy vrozené, určitou roli zde sehrává dědičnost. Někdy se ani nepodaří zjistit, co je příčinou. Prostě najednou tady porucha je a více či méně ovlivňuje další život. Specifické poruchy učení jsou poruchy v procesech, které jsou potřebné k porozumění a užívání řeči a to ve všech formách (psané, mluvené, čtené). Nejčastěji se vyskytuje dyslexie, s převahou potíží ve čtení, dysortografie spojená se specifickými projevy v pravopise, dysgrafie, kdy je narušená schopnost zvládat psaní na grafické úrovni. Méně často se setkáváme s dyskalkulií, narušením v oblasti počítání a matematických schopností. A potom jsou tady ještě obtíže s projevy manuální neobratnosti „nešikovnost“ neboli dyspraxie a ještě další, které však již snad tolik do života dítěte nezasahují (dyspinxie – poruchy výtvarných schopností, dysmúzie – porucha hudebních schopností). Ojedinělý výskyt poruchy je méně častý, tyto poruchy se většinou různě sdružují a kombinují. Rozumové schopnosti dětí jsou nenarušené, jsou minimálně průměrné a není zásadně porušen zrak či sluch dítěte.

Dyslexie je většinou důsledkem poruchy zrakového vnímání, zrakového rozlišování tvarů, které jsou si podobné. Nejedná se ale o zrakovou vadu. Oslabená je zraková paměť, vnímání detailů. Dítě se obtížně orientuje v prostoru. Dochází k různým formám potíží ve čtení, které je namáhavé, takže stojí dítě notnou dávku energie. Může být pomalé s malým počtem chyb i velmi rychlé, překotné s velkou chybovostí. Čtení může být monotónní, obtížné je udržet pozornost na řádku, nepřeskakovat. Mezi typické chyby patří záměny tvarově podobných písmen, přesmyky slabik (koloběžka klidně může být lokoběžkou), přidávání či vynechávání písmen, slabik, celkově zkomolení slova s různým domýšlením. I když sice čtení není hezké navenek, na poslech, větší potíží pro dítě je to, že si čtením hůře osvojuje jakékoli informace, protože často vázne porozumění tomu, co dítě čte. Porozumění je jen částečné, nepřesné, zkreslené. Čtení je vyčerpávající. Potíže, které tyto děti mají, se promítají do všech činnosti, které jsou jakkoli se čtením spojené. Naučit se tak kus textu, který má napsaný a jako člen štafety jej má předat dál, to pro dyslektika může znamenat pěknou výzvu, ale taky poslední místo štafety a hněv ostatních členů.

Dysortografie je naopak většinou spojována s poruchou sluchového vnímání. Neznamená to, že dítě špatně slyší, ale nevnímá např. rozlišnosti hlásek, které zní podobně, délku hlásek, výšku a hloubku tónu. Narušená bývá schopnost sluchové analýzy a syntézy (skladu a rozkladu hlásek a slov), oslabená je sluchová paměť. Zpravidla nejvíc se potíže projevují při psaní na diktát (nejen ten, co diktuje „paní učitelka ve škole“, ale i to, co si dítě diktuje samo). Projevují se zde záměny písmen zvukově podobných, vynechávání a přidávání písmen, komolení slov, háčky a čárky chybí nebo přebývají anebo jsou někde jinde. Hranice slov se přesouvají někam jinam, dítě pro nás nepochopitelně rozděluje či spojuje slova. Chybuje v i a y tam, kde se domníváme, že to prostě musí slyšet, spodoba hlásek, kdy sníh a sních je někdy nepřekonatelný problém. Na potížích se spolupodílí i snížený jazykový cit. Napsat vzkaz pro kamaráda s pokynem, kam má jít, může být pro čtenáře úkolem srovnatelným s vyluštěním hieroglyfů.

Dysgrafie komplikuje dětem jakýkoli grafický projev, nejvíce však psaní. Příčinou potíží bývá nejčastěji narušená oblast jemné motoriky (pohyby prstů, koordinace a propojení oka a ruky, úchop psacího náčiní, křečovitost při psaní a malování). Rozvoji jemné motoriky ale předchází rozvoj hrubé motoriky, což je vlastně koordinace pohybů celého těla. Při dysgrafii je snížená kvalita, úhlednost písma, psaní je těžkopádné, křečovité, únavné, nehezké, obtížně čitelné, dochází k záměnám tvarově podobných písmen, písmena si děti hůře pamatují a vybavují. Potíže se mohou promítat i do matematiky – zejména geometrie, technického kreslení, kreslení nákresů a plánů. Porucha se v podstatě promítá do všech oblastí, kde se vyžaduje psaní a kde je důležitá rychlost, úhlednost, čitelnost, úprava a přesnost tvarů (tak se třeba nakreslení mapky k pokladu může stát těžkým oříškem pro ty, kteří potom tento poklad mají najít).

Dyskalkulie je poruchou matematických schopností a stejně jako u jiných „dys“ není základ ve snížených rozumových schopnostech, ale jejím podkladem bývají potíže v oblasti sluchového i zrakového vnímání, prostorové i pravolevé orientace, paměti zrakové a sluchové. Projevuje se tím, že si dítě nespojí číslo s počtem, nepředstaví si příslušný počet puntíků, špatně se orientuje na číselné ose, řadě, problematické je rozlišit větší, menší, rozlišit od sebe sčítání a odčítání, násobení a dělení. Může zaměňovat číslice tvarově podobné, zaměňovat třeba 17 za 71, zaměňovat desítky a jednotky. Některé obtíže mají souvislost s již uváděnou dyslexií (slovní úlohy, porozumění čtenému, sestavení odpovědí), s dysgrafií (snížená kvalita psaní a rýsování, při sčítání pod sebou může posunout výpočet, nesprávně zapíše číslice), s dysortografií (potíže pro zaznamenávání čísel při jakémkoli diktování).

Dyspraxie je určitá neohrabanost, nemotornost, nešikovnost, porucha motorické koordinace. Narušeno je přijímání informací a plánování aktivit – promyslet, naplánovat a dodržet. Pro dítě je obtížné vykonávat nějaký pohyb, koordinace a posloupnost pohybů. Pohybové nadání je v populaci rozložené stejně jako nadání rozumové. Kopíruje Gaussovu křivku výskytu jevů. Průměr se vyskytuje nejvíce. Na obou koncích, jak extrémně pohybově nadaných, tak výrazně neobratných je přibližně stejné množství. V současné době však stoupá náročnost a ideálem mnoha rodičů jsou výkonní sportovci a medailisté. Pohybové dovednosti jsou od raného věku mírou srovnávání se mezi rodiči, mírou zdatnosti a úspěšnosti, jsou vstupenkou do dětského kolektivu. Prožitek pohybové neobratnosti a nezdatnosti je pro dítě tíživější než neúspěchy v učení. Ve středním školním věku dosahuje nepříznivý vliv prožívání vlastní neobratnosti, hodnocení neobratnosti druhými a sebepojetí „neobratného“ dítěte vrcholu. Setrvává na něm pak dlouho, často až do dospělosti. (Matějček, Dytrych. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, 1994, ISBN 80-85824-06, s. 73).

Co pomáhá:

  • Snažme se uvažovat o tom, co která naše hra rozvíjí, např. obyčejné pexeso trénuje zrakovou paměť, rozvíjí pozornost, trpělivost, trénuje vnímavost na detail, kvartetem můžeme trénovat čtení, sluchovou paměť, opět pozornost, Twister je příkladem rozvoje koordinace pohybů, pravolevé orientace. A jak všelijak může trénovat a rozvíjet slovní zásobu a jazykový cit a čtení a psaní…
  • Mějme na mysli přiměřenost. Ne přiměřenost věku, ale schopnostem a dovednostem jednotlivých dětí.
  • Začarovaný kruh… kdy špatně čtu… (dosaď dále dle svého), je to pro mne obtížné, vyčerpávající, proto čtu málo, když čtu málo, málo se tato dovednost rozvíjí, když to moc neumím, nemám z toho žádný profit, nechci to dělat, když to nebudu dělat, nebudu se to učit… a tak pořád dokola. Pomáhá proto nevyhýbat se těmto činnostem a aktivitám, podporovat děti k tomu, alespoň kousek, kousíček.
  • Nevystavujte děti tomu, aby např. při obtížném čtení museli číst nahlas před ostatními delší text, pomáhá třeba čtení ve dvojici, kdy čteme polohlasně s dítětem, pokud je nějaká hra či úkol vázaný na porozumění čtenému, pomozte přečíst, zopakujte důležité informace ze čtení.
  • Pište dětem osobní vzkazy a dopisy (to se každý moc snaží, aby je přečetl), mluvte nadšeně o knížkách, které jste četli, čtěte si vtipy, komiksy, něco, co je krátké, zařazujte úkoly, kdy pracuji podle návodu, který si přečtou (může to být klidně kuchařský recept).
  • Neponechávejte s čteným či psaným „úkolem“ děti samotné, buďte jim nablízku.
  • Na správném i sice život nestojí, ale pokud můžete, pomozte dítěti, aby to rovnou napsalo dobře, často se totiž chyba fixuje, upevňuje a dále pak dítě automaticky používá častěji tvar, který má v paměti.
  • Podporujte chuť dětí psát a nevzdat psaní (třeba psaní či opis scénáře krátkého divadélka, scénky), vymýšlení textů do prázdných komiksových bublin, psaní nesmyslných legračních vzkazů, kdy přehýbáme papír, nevíme, co kdo napsal před námi a potom je z toho legrační věta.
  • Zrakové a sluchové vnímání, analýzu a syntézu, paměť rozvíjí řada činností či deskových her např. skládání puzzle, různě rozstříhaných obrázků, skládání stavebnic podle vzoru, řada deskových her např. Ubongo, Metro, populární Carcassone, práce podle plánku, různé obměny pexesa, karetní hry, hry se slovy a písmeny – kris-kros, scrabble, Amos, Žahour, osmisměrky, křížovky.