Proč daruji
Mezi pionýry se najde celá řada dárců od těch úplně nejmladších (osmnáctiletých) až po „veterány“. Není důležité, jak často chodí darovat nebo co za to dostanou, ani kolik jim je let, ale proč chodí darovat:
„Poprvé jsem darovala krev ve svých 18 letech a byl to pro mne velký zážitek. K této aktivitě mě přivedl kamarád z jiného pionýrského oddílu. Pochopila jsem, že je to činnost, která mně nijak neublíží a je velmi záslužná. Při každém odběru si přeji, aby darovanou krev či plazmu nepotřeboval nikdo z mých blízkých. Dnes od mého prvního odběru uběhlo již 20 let a já mám ve své kartě dárce již 73 odběrů krve a plazmy a k dárcovství jsem přivedla několik dalších pionýrských vedoucích. Má to smysl!“
Ivana Vejvodová
(nar. 1977, dárce 20 let, 77 odběrů krve a plazmy)
„Krev jsem začal dávat ve svých osmnácti letech v roce 1974. Bylo to prima. Měli jsme volno v práci, dostali jsme fakt vydatné občerstvení včetně dvou deci červeného vína na obnovu krvinek. Knihu, kytičku, odznáček. U lékaře jsme měli přednost. V MHD jsme jezdili zadarmo, atd. Později jsem dával z pocitu povinnosti. Maminka i manželka při lékařských zákrocích dostaly hodně krve a já jsem měl co splácet. A dnes? Je to součást mé zdravotní prevence a cítím se ještě trochu užitečný. V červnu 2016 jsem byl po osmdesáté osmé, samozřejmě v triku ZDRAVÁ PIONÝRSKÁ KREV.“
Jiří „Pérák“ Perkner
(nar. 1956, dárce 42 let, 88 odběrů krve)
„Můj důvod je jasný, protože můžu :). Ačkoliv mi při pohledu na krev není zrovna dobře, pocit po odběru je vždy stejný, radost a spokojenost z dobrého skutku. Dvojnásob dobrý pocit pak mám, když mi volají, že potřebují krev pro konkrétního příjemce (např. pro dvouletou holčičku, podstupující zákrok na kardiologii na Bulovce). Nestudovala jsem medicínu, ale i přesto mohu přispět k záchraně života a to je opravdu krásný pocit…“
Vendy Nejedlá
(nar. 1987, dárce 8 let, 48 odběrů krve a krevních destiček)
„Krev jsem začal dávat v roce 1976, poprvé v den svých osmnáctin. Bezprostředním podnětem byla moje tehdejší brigáda na I. Interní klinice, kde se léčili pacienti s poruchou krvetvorby. Už tehdy jsem si říkal: Stojí to za to! To si myslím dodnes. Každý člověk by měl být ochoten pomoci, když je třeba. A krev je potřebná vždy. Mně tahle forma přijde lepší než posílat DMSky. A klidně přiznám, že některým obzvlášť agresivním výběrčím na různé sbírky kladu otázku, zda dávají krev.“
Jindřich Červenka
(nar. 1958, dárce 40 let, 130 odběrů krve)