Jiří Petr

vedoucí odboru školstvía kultury MěÚ Svitavy

bývalý oddílový vedoucí

Co popřát do dalších minimálně dalších pětadvaceti let. Snad jediné, chuť do nikdy nekončící práce s dětmi, štěstí na kamarády a v neposlední řadě zdraví všech.


Je pro mě potěšením sledovat současné dění

Když se řekne Pionýr, vybaví se mi rok 1984, kdy jsem byl jako začínající učitel na základní škole osloven, zda bych nevedl technický oddíl v Pionýrské skupině Vysočina Svitavy. Tam jsem se setkal s úžasnými lidmi, kteří se věnovali práci s dětmi, a kupodivu za to nikdo nic nechtěl. Za ta léta s lidmi jako Alenka Jílková, Dobra Alinčová, Jiří Horníček a mnoho dalších jsem zažil mnoho úžasných chvil nejen během roku na tehdy tzv. kolektivech, neboli schůzkách vedoucích, ale především na letních táborech. Neuvěřitelné vzpomínky na Svratouch, později na vlastní základnu v Ostrém Kamení z paměti nevymizí. Je pro mě potěšením sledovat současné dění v PS Vysočina, kde se v posledních letech vytvořila super parta lidiček okolo manželů Petrželových, kteří všechen svůj čas věnují dětem. Myslím, že zažívají podobné příběhy, jako jsem zažíval já před mnoha lety. Osud mě zavál poněkud mimo vlastní školství, ale ze své nynější pracovní pozice na Městském úřadu ve Svitavách mi je umožněno alespoň zpovzdálí sledovat dění v Pionýru a v PS Vysočina.