Život oddílu – Úvod

Úvod

Slovo participace se vnímá pomalu jako zaklínadlo. Participační projekty procházejí grantovými komisemi hladce. Proč nám vlastně o participaci jde?

Prokázalo se, že není složité vytvořit mechanismy, jejichž pomocí mohou děti sdělit své názory. Parlamenty dětí a mládeže jsou ve školách, v obcích i v krajích. Otázkou ale je, zda nejsou formální, zda jejich členové skutečně o něčem rozhodují, a zda nejsou jen cílem a ne prostředkem.

Záměrem mladých lidí určitě není vysedávat na schůzích a diskutovat o trablech. To může uspokojit jen politické exhibicionisty. Soudíme, že mladým jde o uspokojování zájmů, které mají mnohem širší spektrum. Je-li takový parlament prostředkem k naplnění zájmů jeho členů, pak je jeho existence oprávněná. Končí-li návrhy a závěry v šuplících úředníků, pak tyto instituce participaci neprospívají.

Participace znamená účastnit se. Přestavíme-li si světy dětí a mladých lidí jako dva břehy, pak participace by měla být mostem mezi nimi, způsobem jak zahrnout je a jejich myšleny do života, než si vytvoří nežádoucí alternativy. Výchova se občas scestně označuje za obranu starší generace vůči mladší. Pomocí participace je možno snížit rizika mezigeneračních konfliktů na únosnou míru. Proto dnes patří mezi obranné prostředky proti stavění dvou světů: dětí a dospělých.

Participace bývá nejčastěji spojována s diskusí mladých lidí a s formulací závěrů. Snad právě proto vzniká tolik formálních struktur. Zhusta se ale stává, že se na dalších procesech už nepodílejí. a přitom právě být součástí všech fází jakéhokoli projektu je pro získání potřebných zkušeností nezbytné. Je potřeba, aby mladí byli při tom, když se nějaký nápad rodí, když se přemýšlí jak pro něj získat podporu, jak jej uvést do života a pak zhodnotit.

Všichni nemají zajisté stejné podmínky. Jinak je tomu u školské rady, jinak u krajského parlamentu mládeže. Spolky pracující s dětmi a mládeží ale mají vynikající příležitost zahrnout děti do tolika rozličných typů činností, že v nich každý může najít příležitost. Pionýr patřil vždy k těm, jejichž činnost spočívala mimo jiné i ve spolurozhodování dětí o programu a konkrétních aktivitách.

Možná to bude vypadat divně, ale na prvním kroku tolik nezáleží. Důležité je přehodnotit svůj přístup k dětem a mládeži a vytvořit jim dostatek příležitostí – tedy často si klást otázku:Proč by o tom nemohly rozhodnout samy děti, proč by se na tom nemohly podílet? Jde tedy o přístup vedoucího, který by se neměl dát odradit tím, že děti něco nezvládly. Případné nezdary je možno využít k další motivaci. Podstatná je důslednost: když už se na něčem dohodneme, tak to tak opravdu udělejme.

Na co se při tom nesmí nezapomenout?

Aktivní životní styl stojí na třech hlavních pilířích:

• vlastní aktivita dětí a mladých lidí (nápady);

• podpora (finanční a materiální);

• mladí lídři.

Mladí lidé mají dost vlastních představ o volném čase, o svých zálibách a plánech. Potřebují mít důvěru v to, že jim dáme prostor k realizaci vlastních projektů. Jde tedy jen o to nepřipustit projekty, které by mohly sklouznout do sociálně patogenních činností.

Dětské projekty potřebují podporu, a to jak materiální, tak finanční. Mnoho aktivit se dá připravit s minimální podporou, nicméně vždy se nepodaří sehnat všechno úplně zadarmo. Vytvoření mechanismu na podporu takových mikroprojektů ale může významně podpořit aktivitu mladých lidí.

Těm, kdo si své projekty povedou (trochu plánování, komunikace, řízení apod.), je žádoucí poskytnou dopředu náležité vzdělání, aby se hned nesetkali se zbytečným nezdarem.

Jakoby nám zde vypadl už výše zmíněný parlament dětí a mládeže: ten může vzniknout až nakonec, třeba proto, že bude potřeba rozdělit omezené prostředky či dát přednost projektu, jenž má pro mladé lidi větší dopad. Takový parlament má pak určitě svůj smysl a jeho členové (voliči) budou mít pocit, že jde o prostředek k dosažení zformulovaných cílů.

Text v dalších kapitolách (viz menu) je určen hlavně pro oddílové vedoucí – je jakýmsi průvodcem po životě oddílu. Popisuje jeho zákonitosti a rozkrývá mechanismy, jež v takové malé dětské skupině fungují. Autoři se snažili přinést co nejvíce konkrétních příkladů z praxe. Především však kupu rad a návodů jak na práci s dětmi a mladými lidmi, jak vytvořit takové podmínky, aby účast mladých na koncipování a hlavně řízení jejich vlastní činnosti byla co největší a nejefektivnější. Základem pro tuto publikaci se stal seriál Oddíl je živý organismus, který vycházel v Mozaice, měsíčníku Pionýra, od září 2004 do června 2005 a měl dobrý ohlas. Autoři text rozšířili o nové informace a na závěr knížečky přidali souhrn použité a doporučené literatury.