Pedagogika a psychologie

Ve studijním podkladu najdeš základní informace o práci s dětmi, ale také o práci s dospělými, což je pro hlavního vedoucího tábora velmi důležité, protože se na podstatné části táborů musí soustředit právě na organizátorskou práci s vedoucími, instruktory či provozními pracovníky. Proto v tomto studijním materiálu dostala prostor řada praktických poznatků a zkušeností z obou rovin práce na táboře (s dětmi i s dospělými).

Poznatky z psychologie – jako vědy zabývající se duševními jevy – pomáhají nahlédnout do hlubin oné „neviditelné“ součásti práce s lidmi a přispívají i k sebepoznání. S ní provázaná pedagogika je vědou o výchově – objasňuje cíle, ke kterým směřuje, stanovuje obsah výchovy, a to jaké metody použít.

Zapamatuj si osm pravidel motivace.

  1. Chceš-li motivovat, musíš být motivován.
  2. Motivace má dvě stádia – vytyčit cíl a ukázat, jak cíle dosáhnout.
  3. Úspěch a uznání motivuje.
  4. Motivace je nikdy nekončící proces.
  5. Vlastní činnost motivuje.
  6. Každý pokrok musí být zřetelně viditelný.
  7. Výzva k akci motivuje jen tehdy je-li možno zvítězit.
  8. Ztotožnění se se skupinou motivuje.

Zkus si odpovědět

Rozlišujeme dvě kategorie psychologických zvláštností:

  • věkové – rysy společné většině dětí stejného věku;
  • individuální – které příznačně a nezaměnitelně vystihují osobnost dítěte, v čem se děti od sebe liší (patří sem zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění, sociální znevýhodnění).
  • Hodnotíme spravedlivě „všem stejným metrem“, vyhnout se tomu, abychom za stejný čin jednou trestali a podruhé ho – ať už z různých důvodů – přehlédli, dopustí-li se vedoucí chyby, měl by se omluvit;
  • hodnocení musí být nestranné a tento pocit musí mít jak hodnocený, tak celý táborový kolektiv; vedoucí musí být důsledný a netrestat děti za své vlastní chyby nebo za nedorozumění mezi vedoucími (napomenout dítě za činnost, kterou mu jiný vedoucí povolil či dokonce přikázal a podobně);
  • vysvětlit důvody, musí být vysvětleno za co a proč odměna/trest přichází –tzn., že musíme vysvětlit, co se smí a co nesmí;
  • hodnotící musí vyjadřovat mínění kolektivu či kolektiv (pro takové hodnocení) získat a je nezbytné posuzovat v souhrnu podmínek a vztahů, ve kterých se uskutečnil;
  • cílem hodnocení musí být další postup hodnoceného „vpřed“;
  • postupovat úměrně prohřešku či úspěchu (je třeba dělat rozdíly mezi úmyslným a neúmyslným přestupkem);
  • jednat přiměřeně věku, hodnocení musí vycházet z věkových a individuálních zvláštností osobnosti hodnoceného.

Trrest by měl být přiměřený věku, spravedlivý, objektivní, pro všechny stejný, ukončený, zdůvodněný a nestranný.

POZOR! Nemělo by se trestat prací, fyzickými tresty nebo tresty, které snižují důstojnost dítěte.

Obvykle jsou uváděny následující kategorie sociálních pozic ve skupině:

z hlediska obliby:

  • populární osoby (pro většinu členů přitažlivé);
  • oblíbené osoby (pro mnohé členy přitažlivé);
  • přijímané osoby (pro část skupiny přitažlivé);
  • trpěné osoby (přitažlivé pro nepatrnou část skupiny);
  • mimo stojící osoby (nikdo ze skupiny se o ně nezajímá).

z hlediska osobní moci (prestiže)

  • vůdcové (dominující osoby);
  • pomocníci (aktivní osoby);
  • souputníci (závislé osoby);
  • pasivní;
  • okrajové role.

Nejlepší prevencí je dodržování přirozených zásad v řízení:

  • jasně vymezit pracovní povinnosti a práva – přesně určit odpovědnost a pravomoc jednotlivých pracovníků;
  • být objektivní, spravedlivý, nestranný v kontrole, hodnocení, odměňování atp.;
  • otevřeně komunikovat, předávat jasné, srozumitelné informace a pokyny;
  • seznamovat se se smyslem a cíli úkolů, podněcovat aktivitu a tvůrčí přístupy jedinců i celého týmu;
  • naslouchat názorům podřízených, dbát na „zpětnou vazbu“;
  • kritizovat věcně, uvážlivě, raději mezi čtyřma očima, nezapomínat na pochvalu, preferovat pozitivní přístup;
  • být osobním příkladem v chování, které je žádáno od podřízených.

Mohlo by se hodit:

 

Zeptej se Radky