Nástin stavu organizace Pionýr (1990)

Na mimořádné celostátní konferenci PP v lednu 1990 rozhodli delegáti o osamostatnění Pionýrské organizace a o jejím postupném přechodu v organizaci jinou. Konference schválila „Prozatimní programové zásady“ a „Prozatimní statut“ nové organizace PIONÝR.

Mimořádný sjezd SSM v ČSSR, který se konal také v lednu 1990 schválil osamostatnění Pionýrské organizace ode dne registrace nové organizace Pionýr u FMV. Sjezd v usnesení doslovně konstatoval: „Organizace Pionýr je právním nástupcem PO SSM – bývalé součásti SSM.“

9. III. 1990 byla organizace Pionýr zaregistrována na FMV. V období do ustavujících zasedání nejvyšších orgánů působila Přípravná federální rada Pionýra (zvolená krajskými delegacemi – zastupitelským způsobem – na MCK PP), která dosáhla oficiálního zaregistrování organizace, připravila stěžejní dokumenty, potřebné pro fungování organizace, včetně výše a způsobu placení členských příspěvků a vyhlásila anketu k symbolům.

PFRP rozhodující úkoly splnila, ale mnoho věcí nebylo propracováno tak, jak by bylo v tomto období třeba. To znamená, že už v této fázi formování organizace Pionýr byly založeny některé problémy, s nimiž se dnes potýkáme.

V první řadě bylo nedůsledně řešeno majetkoprávní vypořádání se Svazem mladých v celé naší organizaci, odlišný byl postup v jednotlivých republikách, nebyly vymezeny kompetence federální a republikových rad.V mnoha okresech nedošlo k důslednému přeregistrování členů, resp. pionýrských kolektivů, do organizace Pionýr, členské příspěvky pro rok 1990 nebyly řádně zdůvodněny, a proto také nebyly pochopeny mezi členy a dnes působí jako výrazný rozkladový faktor.

Ustavující zasedání ČRP a  SRP a následně i FRP ve dnech 5. a 6. května 1990 zahájilo novou etapu práce naší organizace. Byli zvoleni funkcionáři rad (předsedové a  předsednictva) i předsedové kontrolních a revizních komisí. Následně byla formována ústředí jednotlivých rad (i ORP), uskutečnila se další zasedání rad a předsednictev, byla zahájena rehabilitace bývalých činovníků a pracovníků Pionýra (z let 1968 – 70), pracují skupiny zabývající se teoretickými otázkami, historií pionýrského hnutí, výchovnými programy, propagací a formují se další.

Předsedové jednotlivých rad a další zástupci organizace absolvovali jednání na řadě institucí, s představiteli různých orgánů a organizací (MF, časopisy, ČNR, MŠMT ČR,…), zúčastňujeme se jednání majetkoprávních unií a jejich dvoustranných jednání s partnerskými organizacemi.

Vcelku jsme dokázali zvládnout nelehký úkol vykázání majetku právních subjektů – dle zákonného opatření FS ČSFR.

Jako pozitivní je možné hodnotit i určité „pročištění“ organizace – pod vlivem a tlakem nejrůznějších událostí týkajících se naší organizace, i když tento proces probíhal zcela živelně a zasáhl určitě i negativně – mezi poctivé pionýrské pracovníky a děti.

Nepodařilo se nám vytvořit koncepci organizace a zavést pořádek do jejího fungování. To se týká zejména kompetencí rad a jejich vazeb na okresní rady. Nesplněn zůstal i úkol proškolit revizní orgány a hospodáře.

V důsledku nedořešení majetkoprávních otázek je naše hospodaření chaotické a neodpovídá příštím nárokům v samostatné organizaci.

Odkládání řešení symboliky, krojového předpisu, zásad přípravy PP apod. se stává limitujícím faktorem pro oddíly a  skupiny.

Chceme-li, byť v hodně obecné podobě shrnout, jaký je stav v základních kolektivech, musíme přiznat, že jej známe spíš útržkovitě. Kontakty s předsedy okresních rad, pokud nejsou členy ČRP, prakticky neexistuje, nebýt vykazování majetku, nového uzavírání pracovních smluv a přebírání materiálu od armády byl by i kontakt s výkonnými tajemníky spíše náhodný.

Z návštěv pionýrských táborů vyplynulo poznání, že lidé na pionýrských skupinách mají mnoho otázek, ale nemají kontakt s těmi, kteří by jim mohli odpovědět.

V současném období vyvstal v ČR problém, který souvisí s ukončením pracovních poměrů vedoucích PS z povolání. Na mnohých místech, v momentě jejich odchodu, se rozpadne celá PS, neboť končící vedoucí PS nemá komu skupinu předat. Tento jen zdánlivě „administrativní problém“ (jde o závažné nedostatky v práci s lidmi), který je navíc umocněn vrcholícím prázdninovým obdobím se zřejmě negativně promítne do vývoje členské základny.

Stejně negativně se projeví i další „administrativní“ opatření, tentokráte ze strany vedení škol – požadující odchod PIONÝRa z budovy školy.

V obou případech vzniká další problém – co s majetkem PS ? Objevují se tendence předávat jej škole, což odporuje zákonnému opatření FS ČSFR. Jde nejen o možnost nezanedbatelných ztrát, ale i o porušení zákona.

Výše naznačené opatření (nutný odchod ze školy) souvisí i s dalším problémem. Jde o prostorové podmínky pro činnost oddílů a PS – nejde však jen o školy, ale zejm. od 1. 1. 1991 bude hlavně nájemné za klubovny významným limitujícím faktorem.

Nezanedbatelný není ani psychologický tlak vyplývající z reakce veřejnosti, často nelíčený údiv nad tím, že Pionýr ještě existuje.

I když toto vyjádření stavu je zobecněním, za kterým se skrývá diferencovanost v různých místech, je to asi realita, kterou bychom měli akceptovat.

Co nás čeká v blízké budoucnosti?

Pozitivní bude, že dopad této tvrdé reality pomůže rychleji zformovat ty pionýrské kolektivy, které mají „zdravé jádro“ a organizačně schopné a  samostatné pionýrské pracovníky, a vynutí si i zkvalitnění práce s dětmi.

Mnohem více lze očekávat negativní jevy.

Budou pokračovat problémy ve vztazích se školami a kolem nájmu nebytových prostor, dále lze očekávat potíže s přechodem na fungování PS, příp. i ORP, bez profesionálů, budou i  problémy s kontaktem s dětmi tam, kde se k tomu dosud využívala jen škola ( např. přestávky ve vyučování). Je zřejmé, že tyto problémy nelze řešit z úrovně ČRP, ale jen na konkrétních okresech a PS.

Dále lze očekávat nedostatek prostředků na financování činnosti orgánů (na nájemné, telefony, mzdy, cestovné, stravování, poštovné, papír, tiskoviny,…).

Důsledkem všech těchto negativ bude pokračování odlivu členů z organizace, ale i celkový další pokles sebedůvěry.

Současný stav ani výhled do nejbližší budoucnosti nedává důvod ke spokojenosti a vyžaduje odpovědět si na otázku: PROČ JE TOMU TAK?

CO S TÍM DĚLAT?

Měnit podmínky!