„Kdo jsme? Odkud a kam jdeme?“ (1990)

Seminář byl zaměřen k „Objasnění činnosti organizace Pionýr v následujícím období v souvislosti s dalšími aspekty vývoje dětského a mládežnického hnutí. Vymezení místa organizace Pionýr v politickém spektru a struktuře dětských a mládežnických organizací.“

 
Sekce:
1. Historie a spolupráce se současnými organizacemi dětí a mládeže
2. Pojetí organizace a jejího statutu.
3. Pojetí dítěte – jak má pracovat oddíl

  
Závěry z jednání sekcí:
1. sekce: „Historie a spolupráce se současnými organizacemi dětí a mládeže“

2. sekce: „Pojetí organizace a jejího statutu.“
Jednání sekce se zúčastnilo 24 zástupců okresů a hostů různých funkcí a věku.

1. Název organizace:
   Název Pionýr svazuje organizaci, především v očích veřejnosti, s totalitním obdobím, s PO SSM jako monopolní, manipulovanou organizací orgány KSČ, SSM, státu. Změna názvu by však vedla k odsuzování, „převlékání kabátů“, ani bychom tím nic nevyřešili, protože v organizaci v tomto období zůstávají pracovat členové PO SSM a přijímáme řadu kladných prvků. Záleží na činnosti, zda si organizace vybuduje uznávanou pozici ve společnosti. Doporučujeme zachovat název Pionýr.
2. Charakter organizace:
   Političnost organizace nebude dána závislostí na politických stranách nebo ideologiích, ale formulováním a prosazováním zájmů a potřeb členů organizace. Političnost a demokratičnost organizace zřejmě v nastávající diferenciaci společnosti by měla být dána tím:
   • že nabízí členství všem dětem a občanům
   • bude podporovat snahy o vytváření sociálních programů zvláště z hlediska potřeb dětí
   • v široké nabídce různorodé činnosti oddílů a skupin
   • ve výchově aktivních občanů
   • v prosazování všelidských, humánních hodnot
   • bude uplatňovat zásady samosprávnosti ve všech kolektivech a  orgánech.
3. Členství:
   1. Pionýr by měl zůstat organizací, nikoli servisem pro pouhé vyplnění volného času dětí. Proto je nutné stanovovat, centrálně i v základních článcích, přiměřené podmínky členství.
   2. Obecné, všelidské, humánní hodnoty ke kterým organizace směřuje, by měl vyjadřovat slib a zákony (vztahující se na děti i dospělé).
   3. Vlastnímu přijetí za člena organizace by mělo předcházet přiměřené období, ve kterém by jednotlivec měl prokázat připravenost k tomuto přijetí. Tyto podmínky by měly v základu být stanoveny jednotně v celé organizaci s možností, resp. nutností, modifikace v podmínkách základních článků.
   4. V průběhu členství by měl člen prokazovat oprávněnost příslušnosti k organizaci plněním určitých podmínek, dospělí členové zvyšováním kvalifikace.
   5. Členské příspěvky jsou přirozenou povinností všech členů.
   6. Členství v organizaci doporučujeme jen jedno, bez zvláštních věkových kategorií. Členství dospělých umožňuje řešení řídící a  koordinační činnosti v rovině okresu a vyšší.
   7. V organizaci platí zásada jediného odpovědného vedoucího dětského kolektivu (po právní stránce).
   8. Základní kolektivy mohou vytvářet i členové ve věku 15 – 18 let, někteří z nich mohou plnit funkci dnešních instruktorů. Kvalifikaci těchto instruktorů a jejich přípravu by měl řešit dokument o kvalifikaci vedoucích.
4. Struktura organizace:
   Protože nejsou známy v budoucnu platné zákony, doporučujeme zpracovat několik modelů možné výstavby organizace na úrovni oddíl – skupina, s důrazem na co největší samosprávnost oddílů.
   Řídící a rozhodovací pravomoce vyšších článků delegovat z nižších na úroveň dnešních okresních a republikových orgánů.
   v ČSFR řešit spojení se slovenskou organizací zastřešujícím orgánem na základě dohody republikových organizací. Tento orgán bude otevřen pro další organizace, se kterými lze vytvářet volné sdružení.
   Organizaci v ČR nedefinovat jako národní, ale jako republikovou, vzhledem k možnosti vytváření národnostních autonomních celků.
5. K ekonomickému zabezpečení:
   Doporučujeme na základě postupně schvalovaných ekonomických zákonů vytvářet při pionýrských skupinách jednotky a orgány hospodářské, vytvářet ekonomický systém zabezpečení činnosti organizace jako jednoho z prvků stabilizace Pionýra.

3. sekce: „Pojetí dítěte – jak má pracovat oddíl“
v jednotlivých diskutovaných problémových okruzích došla sekce k těmto závěrům:

1. Zanikl monopol PO na formulování a obhajování potřeb a práv dětí i  na ovlivňování jejich volného času. Pionýr je dnes jedním z řady společenských subjektů, které v této oblasti rovnoprávně působí. Nastal čas, kdy Pionýr musí hledat svou identitu, naléhavě se ptát: „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme?“ „V čem je naše specifika, čím jsme totožní a v čem se odlišujeme od ostatních dětských organizací?“
2. Východiskem při tvorbě koncepce Pionýra nám bude pojetí dítěte a  výchovy. Dítě již nelze chápat jako objekt, se kterým dospělý obratně manipuluje podle centrálně stanovených norem. Dítě je aktivní subjekt, spolutvůrce svého kolektivu a i sama sebe. Výchovu v Pionýru chápeme jako vzájemné ovlivňování dětí a vedoucích, které obohacuje obě strany. Dětství není jen přípravou na produktivní dospělost. Je to stejně hodnotné životní období a Pionýr chce přispět k tomu, aby je dítě prožilo š»astně, s úměrnou citovou, rozumovou, tělesnou i pracovní zátěží. Pionýr spoluvytváří život svých členů a tím je vychovává.
3. Chceme se vyhnout oběma krajnostem – tzv. svobodné i autoritativně-manipulativní výchově. Demokratická výchova, která je skutečným dialogem partnerů – vedoucích a dětí – je velmi náročná. Proto by vedoucí pionýrských oddílů a skupin měli být vybíráni z vlastních řad, z nejlepších odchovanců těchto kolektivů. Organizace by jim měla pomáhat nikoli podrobnými metodickými návody, ale především seberozvíjejícími kurzy, dále náměty a příklady, jak lze realizovat cíle organizace. Užitečná by též byla nabídka vzájemných hospitací a návštěv dobrých, zkušených kolektivů.
4. Při rozhodování, jak s dětmi pracovat, je nejlepším pomocníkem vědomí cílů, k nimž chce organizace směřovat. Nelze se spokojovat s  obecně formulovanými cíli, měli bychom se všichni konkretizovat spolu s dětmi obecné cíle programu každé schůzky, ve vztahu ke každému kolektivu i jednotlivému dítěti. Děti budeme učit stavět si sebevýchovné cíle, hodnotit sama sebe z hlediska – jaký jsem byl včera, jaký jsem dnes, jaký chci být zítra.
   v programu organizace by měly být výchovné cíle konkretizovány:
   1. do oblasti mravních kvalit a demokratických mezilidských vztahů. Zde nám nejde jen o to, aby se dítě pod tlakem odměn a  trestů umělo podřídit hodnotám a normám svého kolektivu, ale aby se postupně stalo autonomně morální osobností, která se umí sama, pod tlakem vlastního svědomí, i v nekontrolovaných situacích rozhodovat a jednat na základě všelidských hodnot a nést pak za svá rozhodnutí odpovědnost;
   2. do oblasti tvořivosti dítěte, jeho schopnosti netradičně vidět a spoluvytvářet svět, včetně mezilidských vztahů, a to na základě schopnosti vcítit se a respektovat jiné jedince, dovednosti vést diskuse a docházet k hodnotám;
   3. do oblasti samostatnosti dítěte, jeho schopnosti sebevýchovy a  sebehodnocení.
5. S výchovnými cíli souvisí též hodnotová orientace členů. Nepotřebujeme v současné době centrálně stanovený morální kodex nebo zákony pionýrů. Nech» si je formulují sami pionýrské kolektivy, včetně způsobu, jak s nimi budou pracovat a ověřovat jejich naplňování.
6. Obsah činnosti Pionýra je prostředkem k naplňování výchovných cílů. k témuž cíli může vést mnoho rozmanitých cest, nejrůznější obsah. Proto se Pionýr bude od některých jiných dětských organizací odlišovat rozmanitostí činností, o nichž se bude rozhodovat jen v  pionýrských kolektivech na základě cílů organizace a potřeb i  možností členů kolektivu. Centrálně by v současné době neměly být organizovány pionýrské hry. Naopak soutěže, závody, turnaje aj., v nichž by pionýři nebo instruktoři mohli měřit své síly a měli zážitek kolektivu širší lokality, považujeme za užitečné. v Pionýru však samy výkony členů nejsou nejdůležitější – vždy jde především o výchovný vliv situací a vztahů, v nichž se tyto výkony uskutečňují.
7. Také oddíl, jeho uspořádání, koedukovanost, tradice, vnější atributy atd., jsou prostředkem k naplnění cílů organizace. i zde platí, že k témuž cíli lze dojít různě. Důležité je, aby volba cesty byla učiněna nikoli náhodně, ale s vědomím příčin a důsledků. Vyskytl se dokonce názor, že je lhostejné, jak je oddíl organizován. Zkušenosti však ukazují, že uspořádání dětského kolektivu ovlivňuje zásadním způsobem vztahy, které tam vznikají a tím také výchovnou účinnost kolektivu. Z tohoto hlediska podtrhujeme význam pionýrských družin, které se scházejí samostatně, bez přítomnosti dospělého vedoucího a význam různověkých kolektivů, které pokládáme za výchovně efektivnější než kolektivy stejnověké. o uspořádání kolektivu z hlediska struktury a pohlaví členů, o systému jeho práce, o konkretizaci požadavků na členy, rozhoduje sám pionýrský kolektiv – oddíl nebo skupina.