Historie

pionýrského hnutí (názvy organizací se během času měnily) v Československu a později v České republice souvisela a svým způsobem kopírovala proměny celé společnosti. Ty lze stručně shrnout a navázat na několik přelomových letopočtů.

1949

V době vzniku Pionýrské organizace Junáka byla společnost ještě rozjitřená neochablou zkušeností z 2. světové války. Živá tradice skautingu ale též vůle pracovat s dětmi ještě i jinak (společná výchova chlapců a dívek, spolupodíl na správě svých věcí…) byly určujícími vlivy patrnými nejen v  názvu, ale i v každodenní práci. Bohužel část organizace později přejala pod silným vlivem ze zahraničí například silné vazby na školu, čímž se činnost z velké části formalizovala.

1968

Celospolečenské uvolnění v 60. letech vedlo mimo jiné k rozdělení jednotné organizace dětí a mládeže (Pionýrská organizace Československého svazu mládeže) na řadu svébytných spolků. Jedním z nich byl i Pionýr, dále skauting (obnovený Junák) a mnohé další. Invaze vojsk Varšavské smlouvy však ukončila představy nejen o vytvoření pestré nabídky pro děti různých zájmů. Po pouhých dvou letech (v r. 1970) byla činnost samostatného Pionýra, stejně jako dalších sdružení, formálně ukončena a na jejich společných základech vznikla opět jednotná organizace (Pionýrská organizace ČSSR, později PO Socialistického svazu mládeže).

1990

Sametová revoluce v roce 1989 přinesla konec mnoha jednotných organizací, mezi nimi i PO SSM. Na začátku roku 1990 vyšli pionýrští pracovníci na mimořádné konferenci vstříc naplnění svých různorodých představ: některé pionýrské skupiny úplně činnost ukončily, jiné zakládaly vlastní místní sdružení nebo i s majetkem přecházely pod jiná obnovená či vznikající sdružení (Junák, ČTU, A-TOM, Duha, ČSOP apod.). Podstatná část pak společně obnovila činnost samostatného Pionýra – nejprve ještě v podobě federativního spolku, od r. 1993 již zcela svébytného – a zahájila tak nejdelší nepřerušenou kapitolu v historii pionýrského hnutí u nás.