Barel a mimozemšťan

Začaly jarky a skupinář Zdeněk s oddílovými vedoucími a kupou dětí obsadili horskou poloroubenku. Majitel měl zvláštní požadavek – aby v barelu v přístavku byly shromažďovány zbytky z kuchyně. Měl totiž dohodu s jedním místním chovatelem prasat, že mu zbytky budou poskytovány výměnou za jednoho čuníka ročně. Barel se na vozíku svezl asi 20 metrů k silnici, zámkem upevnil na betonový sloupek a byl chovatelem vyměněn za prázdný.

Obrazek

Ta zima se vydařila – sněhu přesně tak akorát, teplota stejně, byly to krásné dny a ze sjezdovky se nikomu nechtělo. Šestý den měli Vojta a Pavel na starosti dopravu „lahůdkového barelu“, jak byla nádoba překřtěna. Kolem osmé vyvezli vozík z přístavku, „zaparkovali“ s ním vedle vstupních dveří a šli se nasnídat. Veselý cvrkot snídajících přerušil otřes provázený hřmotným zvukem – ze střechy spadl sníh.

Vedoucí Zdeněk opatrně otevřel dveře chalupy a zkoprněl: spatřil cosi jako krtinec, podivně hrající všemi barvami, který se navíc hýbal: pomalu se zmenšoval a z jeho vrcholu vylézalo průhledné k nebi směřující chapadlo kývající se do stran. V prvé chvíli mu to připomenulo scénu z jakéhosi filmu o mimozemšťanech a chtělo se mu říci „už je to tady“. Krtinec navíc podivně páchl a chapadlo bylo stále delší a delší. Náhle se naklonilo ke Zdeňkovi. Instinktivně ustoupil o krok. Chapadlo náhle bezvládně dopadlo na zem a roztříštilo se na kousky. Vzápětí Zdeněk identifikoval krtinec jako roztékající se hromadu sněhu se zbytky kukuřice, rajčat, připálených topinek, kakaa, omáčky… Chapadlo identifikoval jako bývalý obří rampouch, který od prvého dne všichni obdivovali. Barel silou rampouchu praskl na několik částí. Teprve když byly zbytky „mimozemšťana“ odklízeny, došla Zdeňkovi síla nárazu. Jak by dopadl ten, kdo by stál na místě barelu? Třeba právě Vojta a Pavel? Od toho dne každé ráno obcházel chatu a zjišťoval situaci až do posledního dne prázdnin.

Jaké z toho plyne poučení – obecná odpovědnost za škodu, újmu, ale i za prevenci leží na provozovateli – tedy vlastníku nebo pronajímateli nebo osobě, která na základě nějakého práva budovu provozuje. Současně je třeba vzít na zřetel, že pobyt v horách, v chatě, kde není přítomen „provozovatel“, přirozeně přenáší část odpovědnosti na uživatele (nájemce). § 2990 OZ říká: „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“ Zdravý rozum, ale i výklad zákona nám pro popisovanou situaci říká asi toto:

  • V zimě na horách obvykle padá sníh.
  • Sníh padá i na střechy.
  • Když je sněhu moc, může ze střechy spadnout.
  • Když někdo bude na nesprávném místě, spadne sníh na něj a může jej poranit, ale i zabít.
  • Bude tedy rozumné zkontrolovat, jak je to se sněhem na střeše, a přijmout potřebná opatření.
  • To samé platí na téma rampouch (ať už pozemský nebo mimozemský).
  • Když to neuděláme, máme problém.

 

17. 2. 2019, Michal Pokorný