Víte, že?

Opravdu dobrý tábor pomáhá dětem a rodičům s výběrem táborů už od roku 2005. Cenné rady nabízí i toto návodné video.

Kronikářství

Kronika – paměť lidstva

Kroniky, jak víme, nám odedávna podávají obraz dějin, zpravidla chronologický a ucelený. Hodně lidí má představu, že nejsou ke čtení a že obsahují pouze dlouhé a suché texty. Ve skutečnosti se tam často můžeme dovědět i věci, které zdánlivě nesouvisí s žádnou významnou událostí historie. Některé kroniky bývaly obohacovány žerty, dobovými průpovídkami a „pikantními drby“, které navíc v důsledku vykreslovaly obraz tehdejší doby více než cokoli jiného. Zkrátka kroniky tvoří jednu z nejdůležitějších součástí lidské paměti. Ať už fakty nebo žerty, ukazují život takový, jaký byl kdysi a jaký je nyní. Říká se, co je psáno, to je dáno.

Kosmova kronika česká (Chronica Boëmorum) stojí na prahu českého, ale i evropského dějepisectví. Přestože se týká historie českého národa, je psána latinsky. Pochází z počátku 12. století a má velký přínos jak historický, tak i umělecký. Autor byl ovlivněn antikou a mýtickými příběhy, čerpal z lidové slovesnosti, historie i uměleckých děl. Právě z této významné kroniky vychází většina pozdějších kronikářů českých dějin. Čerpal z ní například i Alois Jirásek při sepisování Starých pověstí českých.

Dalimilova kronika je už psána česky a veršem. Vznikla za vlády Jana Lucemburského. Obsahuje například známou pověst o Oldřichovi a Boženě. „Když kniez Oldřich o Postoloprtech loviéše, sta sě, že sedlská dievka nayzotoče stáše, bosa a bez rukávkóv rúcha práše.“

Další důležité kroniky, jež navazují na tu Kosmovu, jsou například Kronika světa (Václav Vavřinec z Březové), Zbraslavská kronika či o něco mladší Kronika česká Václava Hájka z Libočan. Každá z těchto knih měla a stále má svůj význam, tvoří kus historického písemnictví, které by jinak bylo neúplné a rozbité.

Dnešnímu člověku se možná při slově kronika automaticky vybaví zaprášená letitá kniha s potrhanými listy. Kroniky se ale píší i dnes a mají všelijakou podobu, včetně elektronické. i o událostech a novinkách současnosti si jednou někdo bude chtít přečíst jako o „starých dobrých časech“.

Na světě existuje mnoho druhů kronik – národní, rodinné, školní, městské, kroniky různých klubů atd. v současné době by každá obec v České republice měla mít ze zákona svého kronikáře, který vede zápisy do obecní kroniky. Již v roce 1835 zde bylo vydáno nařízení o psaní pamětních knih obecných. Na toto nařízení navázal zákon z r.1920, který dodnes nebyl zrušen. Kromě toho, že neustále vznikají kroniky nové, které jsou více informativní, než umělecké, na svět přichází také další a další překlady těch starých. Například 900 let stará Kosmova kronika se dočkala v r.2005 již několikátého vydání svého překladu. To, že si v podstatě kdokoli může přečíst kroniky v novodobých vydáních má své výhody i nevýhody – přece jen, stará kniha je stará kniha…

Kronikářství v Pionýru

Jak už bylo zmíněno, kroniky si vedou různé instituce, organizace i kluby. Stejně to funguje i u nás, v Pionýru. Kronika by měla být základním dokumentem pionýrského oddílu. Hovořit o jeho životě, práci, úspěších i neúspěších a být sborníkem dokumentačního materiálu. Kroniky zde však neslouží jen jako dokumentace činnosti, ale i jako jakási vlastní zažitá tradice, která daný oddíl či skupinu stmeluje. Nehledě na to, že se tím oddíl určitým způsobem prezentuje. Z kroniky se dá vyčíst mnohem více, než je v ní napsáno. Dobře vedená kronika je obrazem života oddílu,tak, jak jej prožívají a vidí děti. Práce s kronikou má také výchovný význam. Její vytváření pomáhá rozvíjet i ty zájmy a schopnosti dětí, kterých byste si třeba jinak neměli příležitost všimnout. Je třeba najít „pisálka“ kroniky, malíře, fotografa.. Čím více dětí se podílí, tím je kronika lepší.

Shromažďují se v ní všechny významné dokumenty, včetně dokladu o registraci oddílu, seznamu členů a dalších údajů. Zapisuje se sem plán činnosti, získané ceny, oddílové rekordy,zážitky z oddílových akcí… Zkrátka vše, co poukazuje na práci jedince i celého kolektivu. Co by to ale bylo za kroniku, kdyby v ní nebylo množství dětských obrázků, momentek z akcí, vylepených pohlednic, vstupenek a výstřižků.

Jak správně vést kroniku?

Pro vzhled kroniky neexistují žádná pevná pravidla, měla by být ale čitelná a přehledná natolik, aby se v ní členové oddílu vyznali. Jinak záleží na oddílu, jaký způsob úpravy si zvolí; můžou to být buď volné listy, nebo vázaná kronika. Obě tyto varianty mají své klady i zápory.

Volné listy a) výhody

  • Může se pracovat na několika listech současně
  • dají se pověsit i na nástěnku nebo vývěsku
  • při pokažení se nemusí vytrhávat listy

b) nevýhody

  • listy se snadno ztratí
  • vznikají „oslí uši“

Vázaná kronika a) výhody

  • může putovat od jednoho člena k druhému
  • snadno se ukládá a uchovává
  • žádný zápis se z ní neztratí

b) nevýhody

  • nepodařený zápis se těžko nahrazuje
  • nedá se vystavovat její obsah
  • některé barvy a lepidla se mohou propíjet

Ať už se rozhodnete pro jakoukoli variantu své kroniky, měla by mít určité náležitosti, jak už bylo částečně zmíněno výše.

  • Měla by mít nejlépe tvrdý obal
  • První stranu je vhodné věnovat zápisu o založení oddílu spolu s podpisy zakládajících členů
  • Jednu stranu využijte pro obecné informace o oddílu (název, seznam členů, kontakty, můžou být rozepsány i funkce pojící se k vedení kroniky
  • Každý rok by se měl provést zápis o celoročním plánu činnosti, členech oddílové rady a  jejich funkcích
  • Oddíl by měl určit kronikáře, jenž bude mít kroniku na starosti (což neznamená, že bude všechny příspěvky psát a kreslit pouze on)
  • Nezapomeňte zapisovat do kroniky všechny akce a zážitky, které oddíl ovlivnili, všechna ocenění, neúspěchy a rozhodnutí, zkrátka vše, co vypovídá o vaší společné činnosti
  • Zápisy v kronice doplňujte nejrůznějšími obrázky, fotografiemi, pohlednicemi z výletů, vstupenkami, … Fantazii se meze nekladou.