Cíle
Rozvoj těchto kompetencí: pracovní, sociální a personální, ke komunikaci, k řešení problémů.
Rozvíjí komunikační dovednosti, vyjadřování emocí nonverbálně i pohyb na jevišti.
Rozvíjí komunikační dovednosti, vyjadřování emocí nonverbálně i pohyb na jevišti.
Motivace
Mnohé umělecké činnosti směřují k divadlu. Vyzkoušíme si dramatizaci pohádky nebo oddílového zážitku na nějaké společné akci. K tomu, abychom byli dobrými herci, však musíme zvládnout spoustu dovedností – musíme umět mluvit, pohybovat se na jevišti, zvládnout dát najevo i beze slov radost či leknutí…
Potřeby
Nejspíš loutky (ty prstové můžeme dnes koupit v obchodě, např. IKEA prodává celé sady, s nimiž odehrajeme nejedno divadlo). Papírové loutky na špejli si předem vyrobíme.
Provedení
Loutky
Pocit „dělat“ divadlo se v každém z nás jednou projeví. Nejlépe jej ukojíme divadlem loutkovým. A zvládneme-li aspoň zčásti techniku vodění loutek a výrazné řeči, můžeme mile zpestřit některé ze schůzek oddílu. Nepotřebujeme k tomu vždy soubor dětského loutkového divadla prodávaný v hračkářství i s marionetami a dekoracemi, neboť mnohé z toho si můžeme vyrobit sami. Na nejjednodušší loutky nám postačí výkres, pastelky, nůžky, špejle a lepicí páska. Na výkres si nakreslíme libovolnou loutku, pečlivě ji vybarvíme a vystřihneme. Pomocí lepící pásky přilepíme na zadní stranu špejli tak, aby jí dole kus přečnívalo, neboť za ni loutku vodíme.
Jednoduché loutky lze vyrobit z vařeček, jejich rozšířená část bude tvořit hlavičku a konec vodítko. Tvářičku namalujeme, vlásky nalepíme z vlny nebo proužků textilu, šatičky z odstřižku látky omotaného kolem držadla vařečky upevníme pod hlavičkou drátem a z jeho konců vytvarujeme ruce.
Oblíbené jsou maňásky. Hlavičku vyrobíme z jedné nohavice dětských punčocháčů nebo sešitím dvou dílů látky, které pak obrátíme na líc. Jako výplň z výkresu o takové šířce, aby se dal do ní vsunout prst. Na tuto trubičku, která představuje zároveň krček, nalepíme límec šatů, jež ušijeme z odstřižků látky. Nesmíme zapomenout na rukávy, do nichž vsuneme z jedné strany palec, z druhé prostředníček. Než přilepíme hlavičku, zpracujeme ji výtvarně našitím knoflíků (oči, nos), kousku plsti (ústa), proužků látky (vlasy).
Teď už zbývá vyhledat vhodný text a představení může začít.
Činnost můžeme s menšími dětmi rozdělit i do dvou schůzek – na jedné budeme loutky vyrábět, na druhé nacvičovat a hrát divadlo. Vhodné je ke každé družince přiřadit instruktora, který v nácviku divadelního představení bude mít roli režiséra.
Pantomima
Každá družina si zvolí tři zástupce. Ti házejí hrací kostkou. Komu padne nejvyšší číslo, zůstává v místnosti, zbývající dva jdou za dveře. Vedoucí přečte úkol a soutěžící v místnosti jej pantomimicky předvede prvému spoluhráči, kterého pozve do místnosti, a ten totéž co nejvěrněji předvede poslednímu z trojice. A právě poslední soutěžící musí slovy sdělit co nejpřesněji, oč šlo. Až se vystřídají zástupci všech družin, vyhlásí se družina vítězná. Stane se jí ta, jejíž zástupci byly nejpřesvědčivější.
Uvedeme několik námětů:
• Jsi doma, učíš se. Zvoní zvonek. Listonoš ti přináší dopis se zprávou, že jsi vyhrál v soutěži a čeká Tě překvapivá odměna.
• Utrhl se knoflíček a spadl na zem, Zvedneš jej a chceš si jej přišít. Hledáš jehlu a nit. Nedaří se ti nit navléci do ouška jehly. Konečně se ti to povede a začneš koflíček přišívat.
• Máš zatopit v krbu. Jdeš na dvůr, štípáš polena a v koši je přineseš dovnitř. Ulož je do krbu, vsuneš papír, podpálíš. Snažíš se plamínek rozfoukat. Konečně hoří a ty si ohříváš ruce.
• Hrozně tě bolí hlava, hladíš si čelo, tlačíš prsty na spánky, marně. Vezmeš krabici s léky a hledáš ten pravý. Natočíš do sklenice vodu, vložíš lék do pusy, zapiješ. Chvíli čekáš – uleví se ti.
• Zaléváš zahrádku pomocí hadice. V tom se spoj v hadici poněkud uvolní a voda šíleně stříká. Snažíš se spoj spojit, ale chceš se vyhnout stříkající vodě. Nakonec se ti to podaří.
Pokud děti divadlo zaujme, najdou se mezi nimi děti talentované nebo pro divadlo alespoň nadšené, můžeme v těchto činnostech pokračovat a zapojit se později s hraným představením divadelní soutěže Pionýrského Sedmikvítku.
Tato aktivita přibližuje Ideály Pionýra Pomoc, Přátelství, Překonání a Poznání.
Pocit „dělat“ divadlo se v každém z nás jednou projeví. Nejlépe jej ukojíme divadlem loutkovým. A zvládneme-li aspoň zčásti techniku vodění loutek a výrazné řeči, můžeme mile zpestřit některé ze schůzek oddílu. Nepotřebujeme k tomu vždy soubor dětského loutkového divadla prodávaný v hračkářství i s marionetami a dekoracemi, neboť mnohé z toho si můžeme vyrobit sami. Na nejjednodušší loutky nám postačí výkres, pastelky, nůžky, špejle a lepicí páska. Na výkres si nakreslíme libovolnou loutku, pečlivě ji vybarvíme a vystřihneme. Pomocí lepící pásky přilepíme na zadní stranu špejli tak, aby jí dole kus přečnívalo, neboť za ni loutku vodíme.
Jednoduché loutky lze vyrobit z vařeček, jejich rozšířená část bude tvořit hlavičku a konec vodítko. Tvářičku namalujeme, vlásky nalepíme z vlny nebo proužků textilu, šatičky z odstřižku látky omotaného kolem držadla vařečky upevníme pod hlavičkou drátem a z jeho konců vytvarujeme ruce.
Oblíbené jsou maňásky. Hlavičku vyrobíme z jedné nohavice dětských punčocháčů nebo sešitím dvou dílů látky, které pak obrátíme na líc. Jako výplň z výkresu o takové šířce, aby se dal do ní vsunout prst. Na tuto trubičku, která představuje zároveň krček, nalepíme límec šatů, jež ušijeme z odstřižků látky. Nesmíme zapomenout na rukávy, do nichž vsuneme z jedné strany palec, z druhé prostředníček. Než přilepíme hlavičku, zpracujeme ji výtvarně našitím knoflíků (oči, nos), kousku plsti (ústa), proužků látky (vlasy).
Teď už zbývá vyhledat vhodný text a představení může začít.
Činnost můžeme s menšími dětmi rozdělit i do dvou schůzek – na jedné budeme loutky vyrábět, na druhé nacvičovat a hrát divadlo. Vhodné je ke každé družince přiřadit instruktora, který v nácviku divadelního představení bude mít roli režiséra.
Pantomima
Každá družina si zvolí tři zástupce. Ti házejí hrací kostkou. Komu padne nejvyšší číslo, zůstává v místnosti, zbývající dva jdou za dveře. Vedoucí přečte úkol a soutěžící v místnosti jej pantomimicky předvede prvému spoluhráči, kterého pozve do místnosti, a ten totéž co nejvěrněji předvede poslednímu z trojice. A právě poslední soutěžící musí slovy sdělit co nejpřesněji, oč šlo. Až se vystřídají zástupci všech družin, vyhlásí se družina vítězná. Stane se jí ta, jejíž zástupci byly nejpřesvědčivější.
Uvedeme několik námětů:
• Jsi doma, učíš se. Zvoní zvonek. Listonoš ti přináší dopis se zprávou, že jsi vyhrál v soutěži a čeká Tě překvapivá odměna.
• Utrhl se knoflíček a spadl na zem, Zvedneš jej a chceš si jej přišít. Hledáš jehlu a nit. Nedaří se ti nit navléci do ouška jehly. Konečně se ti to povede a začneš koflíček přišívat.
• Máš zatopit v krbu. Jdeš na dvůr, štípáš polena a v koši je přineseš dovnitř. Ulož je do krbu, vsuneš papír, podpálíš. Snažíš se plamínek rozfoukat. Konečně hoří a ty si ohříváš ruce.
• Hrozně tě bolí hlava, hladíš si čelo, tlačíš prsty na spánky, marně. Vezmeš krabici s léky a hledáš ten pravý. Natočíš do sklenice vodu, vložíš lék do pusy, zapiješ. Chvíli čekáš – uleví se ti.
• Zaléváš zahrádku pomocí hadice. V tom se spoj v hadici poněkud uvolní a voda šíleně stříká. Snažíš se spoj spojit, ale chceš se vyhnout stříkající vodě. Nakonec se ti to podaří.
Pokud děti divadlo zaujme, najdou se mezi nimi děti talentované nebo pro divadlo alespoň nadšené, můžeme v těchto činnostech pokračovat a zapojit se později s hraným představením divadelní soutěže Pionýrského Sedmikvítku.
Tato aktivita přibližuje Ideály Pionýra Pomoc, Přátelství, Překonání a Poznání.
Přístup k dětem se specifickými vlastnostmi
Děti s ADHD, při aktivitě pantomima, budou při výsledném sdělování netrpělivé a nevyčkají do konce scénky, ale budou okamžitě reagovat na předvedenou scénku. Budou vykřikovat, ukvapeně reagovat, musíme s tímto faktem počítat. Děti s autismem pochopí jen částečně předvedenou scénku. V tomto případě jim zadávat jen velmi krátkou epizodu – zašívání knoflíku, štípání dřeva, zapíjení léků…