Akce pro veřejnost Akce pro veřejnost Oddíly a kluby Oddíly a kluby OPRAVDU DOBRÝ TÁBOR OPRAVDU DOBRÝ TÁBOR
NAVIGACE: Kdo jsme / 25 let Pionýra / Patroni / Petrus

Víte, že?

Činnost pionýrských oddílů a klubů je rozmanitá také díky tomu, že se na její tvorbě podílejí i děti.

Roman Petrus

starosta Prahy 8

bývalý člen Pionýra

Pionýru přeji, aby fungoval pro děti a tak, jak si děti přejí, a aby jim pomohl se zorientovat v životě a připravil je na něj.



Na tábory jsem jezdil strašně rád

Pionýrem jsem byl od první třídy, tedy od roku 1984-1985. Pamatuji si, že jsem skládal pionýrský slib velmi brzy a skládal jsem jej tradičně na Kobyliské střelnici. Tehdy jsem samozřejmě její pohnutou historii vůbec nechápal, ale snad i tento zážitek se slibem ve mně uchoval touhu poznávat historii mého okolí a tedy celé Prahy 8. A to mi zůstalo po celý život.

Pionýrských oddílů byla celá škola a prakticky každá třída tehdy měla svůj oddíl. Káňata se udržela až do roku 1989, kdy se samozřejmě spousta dětí odhlásila, ale oddíl částečně přežil ještě dva roky, než zanikl stejně jako celá pionýrská skupina. Musím však říci, že to je velká škoda, i když můžu mluvit jen za náš oddíl a naše oddílové vedoucí.

Na schůzkách jsme byli většinou venku, jen v zimě jsme se scházeli převážně ve třídách. A dělali jsme snad úplně všechno. Musím přiznat, že nejvíce mě vždy zajímalo bodování. To mě - jak se říká - bralo. Vždycky jsem chtěl být první a dělal jsem pro to spoustu věcí navíc. Ale skoro nikdy se to nepovedlo. :) Ale možná mě to podnítilo v tom, že jsem vždy musel vymýšlet co a jak udělat, abych se posunul dál a výš v bodování.

Důležité byly vždy tábory. Nevím, jak se to bere dnes, ale pro nás to byl vždy absolutní vrchol roku. Na tábory jsem jezdil strašně rád - a to nejen na ty pionýrské. Poprvé jsem jel již v první třídě, a to na zimní tábor přes Silvestra. Od té doby jsem jezdil na vše, co šlo. Vánoce, „pololetky“, „jarky“, minimálně na dva turnusy v létě a pochopitelně „podzimky“. Díky tomu, že jsem nejezdil jen s Pionýrem, mohl jsem srovnávat. A navíc jsem se mohl předvést, protože jsem znal vždy hry „odjinud“. Takže jsem brzy začal i pomáhat s organizováním her a večerů. Organizování, to už je vlastně další věc, kterou mě Pionýr naučil. A samozřejmě vystupování před ostatními. Od té doby jsem si na to tisíckrát vzpomněl.

Na táboře si nejraději vzpomínám na hry, které nás nutily dělat věci, o kterých jsme nevěděli, že je umíme, nebo jich jsme schopni. Pamatuji na výborný ovocný guláš z natrhaného ovoce v sadu. Nebo na spaní v příbytcích, které jsme si přes den postavili a druhý den jsme o ně strhli lítou bitvu s ostatními. A na ohně, písničky a první pokusy hraní na kytaru. :)

Pionýr mi dal spoustu důležitých věcí. Kromě vzpomínek a zážitků i nové vlastnosti a potřebné zkušenosti. Díky.