Dobrodružství na míru
Akce pro veřejnost Akce pro veřejnost Oddíly a kluby Oddíly a kluby OPRAVDU DOBRÝ ODDÍL OPRAVDU DOBRÝ ODDÍL
NAVIGACE: Co děláme / Nabídkové programy / Život oddílu / Kapitola 6

Život oddílu

6. Co je dobře a  co špatně

O odměnách a trestech

Hodnotíme. Z hodnocení vyvozujeme důsledky. Uvědomujeme si vždy jejich dopad? Jak je bude dítě prožívat, jak jim příště přizpůsobí své chování? Už jsme se zde zabývali posuzováním úspěšnosti vlastních plánů a reflexí. Hodnotit můžeme celkovou činnost oddílu (právě plnění plánů, dosahování vytčených výchovných cílů apod.), jednotlivou akci nebo aktivitu (spokojenost účastníků, rozvoj dovednosti apod.) i  jedince (jeho výkon, vlastnosti, chování apod.). Ať je jím dítě, instruktor nebo někdo další. Posuzováním jiných osob poskytujeme také vzorec pro hodnocení. Měli bychom si vždy uvědomovat, že hodnocením usměrňujeme další chování dítěte. Plní totiž dvě základní funkce: jednak informační (poskytujeme dítěti zpětnou vazbu, zda je jeho jednání správné či nikoli), jednak emoční (dáváme najevo, zda dítě přijímáme, nebo odmítáme).

Součástí informačního sdělení je formování norem, pravidel pro chování v oddílu. Způsobem hodnocení zároveň dáváme najevo, s jakou důsledností své požadavky chceme vymáhat. Co budeme ještě tolerovat a co už ne, zda jsou normy striktní, nebo platí jen za určitých okolností a jen pro někoho. Nemělo by nás překvapit, že nedůsledně uplatňované nároky se setkají jen s vlažným respektováním.

Pro ovlivňování chování svých svěřenců máme k dispozici dva základní výchovné prostředky vyplývající z hodnocení dítěte – odměnu a  trest. Výchovné výsledky pochvaly a trestu jsou rozdílné. Pochvala, která upevňuje žádoucí, pozitivní chování, je mnohem účinnější než trest. Ten je reakcí na odmítané, negativní jednání. Dává na srozuměnou, že tudy cesta nevede, ale neposkytuje vzorec požadovaného chování. Dítě ví jen to, že se tímto způsobem příště chovat nemá. Není ale vždy jasné, jakou variantou má chybu nahradit.

K dispozici máme odměny materiální a emoční. Mezi materiální odměny patří nejen předměty, dárky a další hmotné zisky, ale i různé bodovací systémy – korálky, třásně, body, pořadí, odznaky a podobné dohodnuté znaky úspěchu. Je asi jasné, že za emoční odměny budeme považovat pochvalu, pohlazení, slovní uznání, ale i povzbudivý úsměv nebo projevení zájmu. Mnohdy je na rozdíl od materiálních používáme zcela intuitivně, někdy dokonce neuvědoměle. Přesto jsou velmi významné a účinné. Vždy si ale snažme ujasnit, jaké chování vlastně posilujeme. Tradičním příkladem je zlobivé dítě. Potřebuje naši pozornost, ale nedokáže ji získat jinak než zlobením. Dělá, co nemá, přestože ví, že se rozhněváme. Ale tím získá náš zájem, přestože negativní. Zabýváme se jím, jen když zlobí. Můžeme tak u něj nežádoucí chování posilovat. Takovému zlobilovi je vhodné věnovat přízeň a pozornost, kdykoli netropí špatnosti. Možná nás překvapí, jaké výsledky se po čase objeví.

Trest – tedy odmítnutí, zavržení určitého chování, má širokou škálu možností. Nejznámější je třídění na tresty fyzické a psychické. Pod pojmem fyzický trest si obvykle představíme násilí, výprask, údery. Patří sem ale i nejrůznější tělocvičné a pracovní úkony ukládané jako trest. Přestože je pro většinu vedoucích představa bití dítěte naprosto nepřijatelná, kliky, dřepy, štípání dřeva, běhání do kopce a podobné aktivity jsou jako trest v naší organizaci, bohužel, poměrně rozšířeny. Mají ovšem mnohá úskalí. Jejich závažnost může někdo posuzovat podle jednoho frajera, ale pro některé slabší děti mohou být skutečným utrpením nepřiměřeným prohřešku. Nedoporučujeme ani trestat děti prací, kterou jindy běžně vykonávají. Trestáme-li mytím nádobí, kopáním odpadové jámy a podobně, lehce se stane, že příště to dítě odmítne dělat. Proč by mělo, vždyť přece nic neprovedlo. Přitom každý z nás musí dříve či později přijmout fakt, že i nepříjemné práce musíme někdy vykonávat. Pocit povinnosti převáží nad snahou vyhnout se tomu, co mě nebaví. Trestání prací tento vývoj volních a charakterových vlastností komplikuje. Lepší možností je, pokud to okolnosti dovolí, vést dítě k napravení následků jeho nevhodného chování.

Tresty psychické jsou opakem emočním odměn. Zařadíme mezi ně odnětí pozornosti, křik, hubování, ale i znevažování a  zesměšňování dítěte. S tresty je třeba obecně zacházet velmi uvážlivě. Při jejich přílišném užívání zavládne brzo devalvace, znehodnocení, stanou se neúčinnými. Vždy zvažujme, jaký budou mít výchovný efekt, zda splní svou funkci, proč vlastně trestáme. Nezapomínejme, že trest nesmí být pomstou, ale prevencí opakování nežádoucího chování. Mnohem účinnější než trest bude pochvala v pravou chvíli.

 

O úskalí užívání trestů svědčí následující příklad:

Otázka z praxe:

Na táboře se ze stanu vedoucí Jany ztratilo 200 korun. Stan byl volně přístupný a  zjistilo se, že jej za různým účelem odpoledne navštívily tři děti. Nedalo se prokázat, zda peníze sebralo některé z nich. Mohl se tam vloudit také někdo další. Jana se už se ztrátou začínala smiřovat. Druhý den však přišla desetiletá Věrka, přiznala se ke krádeži, omluvila se a peníze vrátila. Janu ale popuzovalo, že Věra kradla, a chtěla ji přísně potrestat. Přestože měla několik odpůrců, povedlo se jí to nakonec prosadit.. Aniž bychom chtěli omlouvat krádež, zvažme, jaký výsledek celá záležitost měla. Věra, stejně tak i ostatní táborníci, dostali na srozuměnou, že nebyla potrestána krádež (ta se bez přiznání nedala dokázat), ale právě přiznání a omluva, tedy napravení chybného chování. Jak se asi v podobné situaci zachová Věra příště?

Na takovém příkladě je jasné, že je vždy nutno pečlivě zvažovat odměňování i  trestání a při hodnocení se obecně držet určitých zásad:

  • hodnotit spravedlivě (všechny stejně, nenadržovat);

  • adresně (nepaušalizovat: všichni zlobí, nikdo nic nedělá apod.);

  • bezprostředně po akci (po soutěži, po přestupku atd.);

  • přiměřeně věku a individualitě dítěte (neměřit podle jednoho zdatného jedince);

  • hodnocení zdůvodnit (vysvětlit, proč a podle čeho posuzujete);

  • netrestat v afektu.

Jistě byste z vlastní zkušenosti mohli jmenovat i další zásady pro hodnocení. Posuzování dětí je vázáno na pravidla a normy, které se vytvářejí v každé oddílu. Několikrát jsme na ně narazili při jiných tématech. Pokuste se zamyslet nad tím, jak to chodí u vás.

Pomocné otázky:

Máte v oddílu stanovena pravidla?

Kdo je vytváří?

Dají se měnit? Jak?

Máte vlastní odměny (odlišné od jiných oddílů)?

Žebříček pochval, diskuse o trestech

Tento námět je vhodný spíše pro vedoucí a instruktory. Dejte si tu práci a zavzpomínejte na dětská léta. Pokuste se napsat pětici, nebo ještě lépe desítku věcí, které jste považovali za svoji odměnu (v oddíle i v rodině). Soustřeďte se i na to, co vás pobízelo, motivovalo, a na co jste se těšili. Zahrnout můžete také věci, které jste dělali rádi. Společně se pak rozmyslete, co z toho byste mohli využít jako odměnu pro děti v oddíle (některá ryze rodinná specifika je nutno vypustit). Dohromady pak dokonce můžete vytvořit žebříček pochval, kterými můžete mile překvapovat celý oddíl. a také diskutujte o  přijatelnosti a adekvátnosti trestů.

Tady je několik prověřených námětů:

Kompliment

Všichni se postaví do kruhu a pozorně se podívají na souseda po pravici. Pak jej každý zkusí pochválit. Pokud se skupina příliš nezná, mohou se její účastníci soustředit na vnější stránku osob, jejich oblečení apod. Pokud se již znají, oceňují spíše charakterové vlastnosti. Tuto aktivitu můžete využít také na delší akcí (např. víkendové), abyste ukázali proměnu toho, čeho si lidé všímají. Dospělí se zpravidla na počátku akce koncentrují spíše na vnější podobu člověka, v závěru se pak mohou dotknout i řady věci ukrytých uvnitř. Nutné je, aby se účastníci i po druhé sestavili ve stejném pořadí.

Mycí linka

Hráč prochází po čtyřech jako auto mezi alejí klečících spoluhráčů, kteří představují mycí linku. Hráči auto jako mycí linka omyjí, osuší a vyleští. Přitom jej doprovázejí pochvalnými výroky – ty jsi ale hezká škodovka apod. Hrajeme-li se staršími, dáme přednost slovní části. Více se soustředíme na dobré skutky, kladné vlastnosti, schopnosti a dovednosti.

Příjem kritiky a  pochvaly

Hráči napíší na lístečky svá jména a dají je do klobouku. Pak losují. Kdo vytáhne své jméno, dá lístek zpět do osudí. Každý pak vylosovanému řekne pochvalu nebo kritickou poznámku. Oslovení účastníci se pak snaží pochvalu či kritiku přijmout vážně míněným přitakáním. Na pochvalu mohou reagovat třeba: To mě těší. To rád slyším. Z toho mám radost. Na kritiku mohou odpovídat například: Ano, máš pravdu. Je mi to líto. Opravdu jsem se nechtěl nikoho dotknout. Je dobře, že jsi mi to řekl.

Diskuse o  provinění

a trestu

Diskutujeme o tom, co je psaný a nepsaný zákon, co je pokuta a  trest, a o přiměřenosti trestu. Seřadíme přestupky podle závažnosti. Necháme pracovat dvojice či trojice, pak je spojíme a diskutujeme spolu. Jako seznam přestupků může posloužit kupříkladu tento:


 

dopravní nehoda

krádež

loupež

křivé obvinění

navádění k trestnému činu

nehoda zaviněná nedbalostí

neplacení dluhů

omezování osobní svobody

padělání peněz či dokladu

pašování

pirátské šíření autorských děl

podávání alkoholu nezletilým

podplácení

podvod

pomluva

porušení listovního tajemství

protekce

pytláctví

šíření poplašné zprávy

týrání svěřené osoby

ublížení na zdraví

únos

vražda

vydírání

zpronevěra

žhářství

Pochvaly a tresty mají v oddílu své tradiční postupy. Zamyslete se nad nimi!

Pomocné otázky:

Užíváte pochval a trestů často?

Jak nejčastěji trestáte?

Jsou vaše tresty účinné?

Zamýšlíte se nad smyslem takového výchovného prostředku?

Užívají se u vás tradiční tresty, nebo se nad každou situací znovu zamýšlíte?

Co má podle vás větší výchovný dopad: pochvala či trest?

Myslíte, že v Pionýru existuje ucelený systém pochval a  uznání?

Víte o nějakém takovém?