Dobrodružství na míru
Akce pro veřejnost Akce pro veřejnost Oddíly a kluby Oddíly a kluby OPRAVDU DOBRÝ TÁBOR OPRAVDU DOBRÝ TÁBOR
NAVIGACE: Co děláme / Nabídkové programy / Život oddílu / Kapitola 1

Život oddílu

1. Nelekej se, ale připrav se

Jak se líhne vedoucí

Jednoho dne jsi zjistil, že ses stal oddílovým vedoucím. Každému se to přihodí trochu jinak. Někdy předchází dlouhodobá praktická i teoretická příprava, jindy je to nahonem. Kromě radostí dopadne na člověka i méně příjemná stránka vedení – a tou je odpovědnost. Ať ji rozděluješ jak rozděluješ, najednou ti zbude konečná generální odpovědnost. Můžeme si ji připouštět méně nebo více, ale stále tu bude.

Začněme tedy u oddílového vedoucího. Je více cest jak se jím stát. Každá z nich má z hlediska mezilidských vztahů své výhody a svá úskalí. Několik jich vybíráme. Nikoli proto, abychom začínající oddíláky vyděsili, ale aby se lépe připravili na to, co je čeká.

Často se vedoucím oddílu stane ten, kdo v něm sám vyrostl. Prostě z člena postupem času byl instruktor, pak možná zástupce vedoucího a nakonec sám převzal vedení. Velkou výhodou takového postupu je důvěrná znalost historie, poměrů, vztahů a zvyklostí uvnitř oddílu. Nemusíš tápat a dlouho se s prostředím seznamovat. Připrav se ale na to, že stejně jako ty i někteří jiní členové mají dobrou paměť. Může se stát, že ten, kdo tě zažil jako dítě nebo instruktora, tě nedokáže v nové funkci ihned akceptovat. Toto přijetí často komplikuje i vlastní nejistota. Pokud se ti podaří získat sebedůvěru, postupně se podobné potíže vytratí.

Dalším oříškem bývá očekávání: Jsi jeden z nás, víš co a jak, vše bude stejné jako dřív. Není a nemůže tomu tak být. Každý jsme jiný, přicházíme s rozdílnými životními zkušenostmi, vlastnostmi a dispozicemi. Nemůžeš být kopií původního vedoucího oddílu. i kdybychom se snažili sebevíc, změna vedoucího oddílu jeho chod významně ovlivní. Nový přístup, elán, nadšení, odhodlání, nápady a inspirace můžou být významným přínosem. Uvědom si to a  nebraň se tomu, je to přirozený proces.

Opakem předchozí situace je fungující oddíl, k němuž z nejrůznějších důvodů přichází vedoucí z vnějšku. Musí se s pravidly panujícími v oddíle seznamovat postupně. Poznávání vztahů a zvyklostí zabere mnoho času. Tato nevýhoda může ale přinášet užitek. Nový náhled nezatížený vyjetými kolejemi může přinést do života oddílu svěží impulzy, nezvyklé náměty a činnosti.

Pokud se ocitneš v podobné pozici, připrav se na srovnávání s bývalým vedoucím. Je to normální a zřejmě se tak stane. Nesnaž se zalíbit, zůstaň svůj.

Ve zcela jiném postavení se ocitneš, pokud začínáš na zelené louce, tedy teprve zakládáš nový oddíl. Vyhneš se asi srovnávání. Vytvoříš vlastní pravidla, normy , tradice. Můžeš usilovat o realizaci vlastních představ nezatížených dosavadní činností. Připrav se ale na to, že tě čeká mnoho práce a s ní i mnoho nezdarů, které začátky zpravidla provázejí. Oproti zajetému oddílu budeš muset postupně získávat důvěru a přízeň dětí i  jejich rodičů. Činnost se může rozvíjet jen zvolna. Obrň se trpělivostí. Vyvaruj se dvou častých začátečnických chyb: zahlcující začátek a nereálné sliby. Přemíra nadšení a nedostatečné plánování mohou způsobit, že vše chceme realizovat ihned. Děti pak můžeme přesytit přemírou činností v krátkém časovém prostoru tak, že nejsou schopny je přijímat. Divíš se potom, že se lákavých akcí zdaleka nezúčastní všichni. Hrozí také, že své nápady brzy vyčerpáš.

Druhá chyba je také důsledkem velkého nadšení a špatného odhadu. Vylíčíme dětem obrovské množství věcí, které spolu budeme provádět tak, že se mají uskutečnit v prvním měsíci. Skutečnost nás ale zpraží. a následuje zklamání. Musíme tedy vždy zvážit časové možnosti dětí i své vlastní, oddíl vést k dobrému plánování, vybírat reálné cíle.

Starosti se svým vlastním působením v oddílu může mít ovšem i vedoucí s velkou praxí. Kdo se ve volném čase věnuje dětem, po určité době (její délka je velmi rozdílná u různých typů lidí) pocítí úbytek nápadů, originality a celkové energie a  osobního nasazení. Určitá únava a ústup nadšení je nedílnou součástí každé dlouhodobé činnosti. Lze ji vystopovat nejen u vedoucího, ale i u ostatních členů oddílu. Nemusí to však být stav trvalý. Svou tvořivost a  inspiraci můžeš podpořit. Povzbuzení čerpej z několika zdrojů. Pomohou ti:

  • různé formy vzdělávání (od jednorázových seminářů až po letní školy);

  • účast na setkáních oddílových vedoucích (výměny zkušeností apod.);

  • četba populární i  odborné literatury (knihy o výchově, o námětech pro činnost s dětmi apod.) a časopisů;

  • návštěva akcí pro celé oddíly (Pionýru i mimo ně);

  • jednorázové programy nejrůznějších institucí (při příležitosti výročí, každoročních svátků apod.);

  • hledání spolupracovníků (jednorázových i trvalejších).

Polož si pomocné otázky:

Co mě na práci s oddílem baví?

Co mě nebaví, co mi vadí?

Čemu chci děti naučit, k čemu je vést?

Kde získám nápady, inspiraci?

Kdo mi pomůže?

Následující testík si můžeš vyzkoušet se svými spolupracovníky a instruktory. Rozděl stránku na dva sloupce, udělej asi 20 řádek (my jich tu kvůli místu máme jen pět) a do sloupců pak přiřaď věci uvedené ve spodní části tabulky:

Co musím vložit:

Co mi to přinese:


 


 


 


 


 


 


 


 


 


 

spousta kamarádů

umění komunikovat

hledání nových věcí

nové dovednosti

kus volného času

studium literatury

poznávání nových míst

úcta

nové zážitky

přátelství

řešení konfliktů

autorita

(můžeš přiřadit i jiné věci, které tě zrovna napadnou)


Až budete hotovi, pozorně si výčty pročtěte. Zamyslete se nejen nad počtem přiřazených věcí, ale i  nad jejich kvalitou.

Hledáme zástupce

Možná by se tomu dalo říkat raději hledáme nástupce a je to určeno spíše vedoucím, kteří mají pocit, že jsou na všechno sami. Časem se může stát, že vás zástupce přeroste, a tak je potřeba se na to připravit, abyste nebyli překvapeni. V každém případě si svého nástupce či zástupce musíte vychovat sami. Nespoléhejte na to, že zázračně přijde sám, či spadne z nebe.

Kdo je budoucí vedoucí?

  • jde o člověka, který ví více než vrstevníci;

  • umí nadchnout děti a  ostatní mladé lidi;

  • člověk s přirozenou schopností vést ostatní – přirozený vůdce;

  • člověk na kterého se ostatní s důvěrou obracejí o pomoc či radu.

Jak jej najít?

  • využijte existující formální struktury (sociální skupinu v oddíle, třídě, pracovní skupině apod.);

  • zkuste doporučení a  další informace od jiných vedoucích, učitelů, rodičů či dalších autorit;

  • všímejte si chování jedinců při plnění různých úkolů a realizaci projektů.

Jaké znalosti a dovednosti potřebuje získat?

  • schopnost prezentace a  komunikace (jak s dětmi a mladými lidmi, tak i  dospělými a autoritami);

  • základy týmové spolupráce a dynamiky sociální skupiny;

  • řízení projektů;

  • organizační schopnosti;

  • schopnost plánování – time management;

  • znalosti místních grantů a legislativy;

  • znalosti popsané směrnicí pro kvalifikaci vedoucích.

Jak jej neztratit

  • pořád poskytovat něco extra – stálé podněty k rozvoji;

  • posilovat pozitivní hodnocení;

  • nezapomínat na poděkování za práci.

Je logické, že míru své péče o budoucího vedoucího nesmíte přehnat. Objem předávaných znalostí a dovedností musíte uzpůsobit věku a rozhledu budoucího kolegy. Určitě nechceme docílit toho, aby se stal naším spolupracovníkem na úkor svých kamarádů a rozhádal se s nimi. Celý proces výchovy musíme uvážlivě rozplánovat na několik let a dávkovat podle individuálního předpisu.

Vytváříme atmosféru

Oddíl je živý organismus, a  tak by měl také tak vypadat. V prvním měsíci se proto co nejvíce soustřeďme na podporu dobré atmosféry v něm. Někomu se sice může zdát, že jde o lunapark, ale podporou (byť krátkodobou) dobré nálady všech dětí získáme všechny. Už v této fázi si však musíme všímat chování jednotlivců. Oddíl není jednolitá masa. Pokusme se co nejlépe pozorovat chování a vystupování jedinců. Kdo bude přebírat aktivitu, když naše řídící role přejde do pozadí, kdo chová ke komu sympatie, kdo s kým spolupracuje. Po schůzkách si své předpoklady zapiš, abys své postřehy do příště nezapomněl.

Devět her, které nám pomohou dotvářet atmosféru:
 

Vizitka

Rozdáme hráčům tvrdý papír a sadu barev (pastelky, fixy, tempery). Úkolem je vytvořit si netradiční vizitku, která by autora co nejlépe vystihla a  popsala. Každý si pak může připevnit svou vizitku zavíracím špendlíkem na oděv.

Místo po mé pravici

Všichni si sednou do kruhu. Vedoucí ponechá místo po své pravici volné. Zahájí hru větou: „Rád bych, aby po mé pravé ruce usedl…, protože (a krátce zdůvodní). Pokračuje hráč, který má napravo volné místo.

Mrkaná

Hraje lichý počet lidí. Vedoucí vytvoří dvojice, zahajuje hru sám. Hráči si stoupnou do kruhu tak, že jeden z nich usedne na židli či na zem, druhý si mu stoupne za záda. Vedoucí stojí sám. Mrknutím oka dá znamení některému ze sedících. Ten se snaží co nejobratněji přemístit na volné místo k sezení. Stojící hlídač (osoba, která stojí za ním) se jej přitom snaží dotknout (plácnout ho). Pokud se ho nedotkne, je pokus úspěšný a sedící hráč se přemísťuje na volné místo. Je vhodné, aby si vyměnil roli se stojícím hráčem, ke kterému přeběhl. Ve hře pokračuje ten, u něhož je volné místo.

Dopravní zácpa

Hraje sudý počet lidí. Nejprve si připravíme pozice. Papíry či kameny – pozice označující místa ke stání pro hráče, které umístíme do jedné řady. Jejich počet musí být o jednu vyšší (lze je i  vyrýt do země). Hráče rozdělíme na poloviny a  postavíme na pozice tak, že poloviny stojí čelem proti sobě a jedno prázdné místo je mezi nimi. Vysvětlíme, že jde o dopravu v přelidněných městech budoucnosti. Hráči se kvůli tomu mohou pohybovat jen velmi omezeně. Smějí udělat krok vpřed, pokud je před nimi volné místo, obejít jiného hráče, který čelem k němu, pokud je volné místo za ním. Úkolem je přemístit obě skupiny tak, aby stály zády k sobě a volné místo bylo opět mezi nimi.

Améba

Skupina utvoří amébu tak, že jeden hráč si lehne na záda a zbytek jej uchopí do výše ramen tak, že každý musí nést alespoň část jeho váhy. Hráči jej přitom obklopují ze všech stran. Úkolem améby je pak projít vyznačenou trať.

Prolézání sítí

Nejprve vytvoříme síť z provázků s dostatečným počtem ok (minimálně takovým, jaký je počet hráčů). Síť napneme nejlépe mezi dvěma stromy ve svislém směru tak, že tvoří překážku v cestě. Hráčům pak uložíme, aby prolezli sítí tak, že každým okem smí projít jen jeden. Skupina tedy musí před zahájením dobře plánovat, kterého hráče je možno protáhnout a který může projít sám.

Hledání kódu

Po mocí lana vyznačíme na zemi co největší území, do kterého umístíme co největší počet karet s číslicemi lícem dolů. Skupina obdrží číselný kód, který je potřeba zobrazit. Dovnitř území smí přitom vstoupit jediný hráč, který může nahlížet na odvrácenou stranu karet a otáčet je. Skupina mu může pomáhat, nesmí však mluvit a ani nesmí zahlédnout čísla na neotočených kartách. V dalším kole musí nastoupit jiný hráč. Mezi jednotlivými koly nesmí nikdo mluvit. Skupina má pro každé kolo omezený čas – např. dvě minuty.

Klávesnice

Vyznačíme území, na které umístíme 30 značek s čísly. Úkolem skupiny je dotknout se v co nejkratším čase všech kláves v pořadí od jedné do 30. Hru můžeme zadat např. tak, že je potřeba odvirovat počítač. Odvirování probíhá tak, že se hráč musí dotknout kláves v daném pořadí. Protože mezitím zákeřný vir ničí obsah pevného disku, je potřeba provést úkon co nejrychleji.

Hmota

Všem zavážeme oči a pustíme je do místnosti. Jeden hráč představuje jádro hmoty a po celou dobu mlčí. Ostatní se opatrně pohybují a snaží se poslepu najít své kolegy. Jakmile se potkají, zeptá se jeden: „Hmota?“ Druhý odpoví: „Hmota.“ Pak se opět oba rozejdou. Když někdo potká mlčící jádro hmoty, už se od něj neoddělí a  přestane mluvit (mlčí obdobně jako jádro hmoty).

Další hry, které můžeme užít, jsou třeba Rubikův kruh či Pavoučí síť, Ostrov nebo Živé písmo. Jejich popis je (podobně jako je tomu u předešlých her) v knížkách Hry do kapsy i – III. Další zdroje nápadů lze vyčíst na konci této publikace v poslední kapitole.