Dobrodružství na míru
Akce pro veřejnost Akce pro veřejnost Oddíly a kluby Oddíly a kluby OPRAVDU DOBRÝ TÁBOR OPRAVDU DOBRÝ TÁBOR
NAVIGACE: Co děláme / Nabídkové programy / Oáza / Kdo stojí mimo

Víte, že?

Výstupy projektu Klíčení jsou volně k využití nejen pro další sdružení dětí a mládeže, ale například i pro školská zařízení.

Kdo stojí mimo?

Doufám, že formulace pravidel je úspěšně za vámi, že je vše již odesláno a teď čekáte na navrácení listiny zpět. Mezitím máte dostatek času, abyste si s dětmi vaši skupinku trochu otestovali. Abyste vyzkoušeli, jak děti dokáží vnímat rozdíly mezi sebou, jak se dokáží vcítit do druhých, jak se vypořádávají s vlastními nedostatky i přednostmi. Jako vždy půjde především o hry - nápady a náměty, které mohou přispět k navození atmosféry vhodné k tomu, abyste si o tom popovídali. Mám však jednu prosbu. Neplánujte všechny aktivity do jedné schůzky. Lépe je zařadit je postupně. Bude to mít dvě výhody. První, že si děti při střídání různých typů činnosti více užijí, druhá, že se Oáza promítne do delšího časového období a bude tak déle působit i na děti.

Jak se na to umíme podívat zvenčí. Nápad - hra: Hradby (minimálně 10 hráčů) Vytvoříme úzký kruh. Děti v něm stojí čelem dovnitř kruhu a dotýkají se rameny. Jeden z hráčů se nachází vně kruhu a snaží se dostat dovnitř. Ostatní se mu snaží odporovat. Jedinec vně kruhu se pokouší různými cestami přimět hráče, aby jej pustili dovnitř. Mluví na ně, tlačí, snaží se proniknout mezi nimi apod. Po chvíli se děti domluví a pustí jej dovnitř. Pak se hraje obdobně, jen zase hráče nechceme pustit ven. Ve hře se může postupně vystřídat více zájemců. Po hře stojí za to si chvíli sednout a povídat si o ní.

  • Jaké pocity má hráč venku?
  • Je příjemnější být uvnitř či vně kruhu?
  • Jak na tuto otázku odpovídají extroverti a introverti?
  • Jaké jsou pocity hráče v okamžiku přijetí do kruhu?
  • Dokázali si hráči pocity, které budou mít, představit předem?
Navázat můžeme krátkým povídáním na téma, že každý člověk nově příchozí do vaší klubovny má jistě řadu přestav o tom, co zde může zažít, ale hlavně obavu, že bude odmítnut. Riziko takového odmítnutí je natolik velké, že jej mnozí ani nepodstoupí, a proto třeba nikdy do klubovny nepřijdou. Pokud tedy má být oddíl opravdovou oázou, musí se o to přičinit. Pozor, tuto hru vám rozhodně nedoporučuji , pokud se na schůzce objeví noví zájemci.

Nápad - hra: Zachraň mě Vedoucí si před hrou tajně domluví jednoho hráče, který bude představovat zlého ducha. Děti se v místnosti postaví co nejdále od ostatních. Potom si každý vybere jednoho hráče (aniž by to komukoli sdělil), o kterém předpokládá, že je zlým duchem. Všichni se pohybují po místnosti a snaží se držet co nejdále od zlého ducha. Po chvíli si na pokyn vedoucího každý vybere dalšího hráče - vymítače duchů. Opět nikomu neprozradí, o koho se jedná. Snaží se přitom pohybovat tak ,aby vymítač stál mezi ním a zlým duchem. Pak vedoucí hru ukončí. Každý přitom sdělí, koho si vybral za zlého ducha a koho za vymítače - neříkáme proč. Na závěr vedoucí může sdělit, koho vybral on za zlého ducha. Můžete pak chvíli diskutovat, jak jsou kritéria pro volbu role nesympatického a sympatického jedince osobní a mnohdy se ani nestojí na reálných základech. Opět bychom vám však tuto hru nechtěli dopočit, pokud se právě na této schůzce objevily nové tváře.

Nápad - hra: Molekuly Hra, kterou určitě znáte. Děti se při ní pohybují po místnosti jako atomy plynu. Vedoucí vyvolá číslo a hráči musí utvořit takto početnou skupinku - molekulu. Pokud se to někomu nepodaří, vypadává. Tuto hru naopak můžete zařadit po té, co jste ukončili debatu nad vážnějšími tématy v předchozích nápadech. Určitě se vám pomocí ní podaří změnit náladu skupiny. Patří totiž mezi ty hry, které prolamují ledy. Její jedinou nevýhodou je, že ji zpravidla musíte zahrát dvakrát. Po prvním kole totiž bývá málo těch, kteří by se chtěli věnovat nějaké další klidné činnosti.

Nápad - Rubikův kruh: Tuto hru určitě také znáte. Hráči si stoupnou do kruhu. Všichni zavřou oči, předpaží a chytnou se za ruce (dlaň do dlaně). Pak oči otevřou a snaží se rozplést, aniž by se pustili. Při této hře donutíte skupinu, aby začala celá komunikovat. Když se to povede, mají radost všichni.

Na závěr bychom vám ještě chtěli doporučit literaturu: Zdeněk Šimanovský: Hry pro zvládání agresivity a neklidu, Portál, Praha 2002 Andy Hickson: Dramatické a akční hry ve výchově, sociální práci a klinické praxi, Portál, Praha 2000

Poznámka: Rádi bychom vyhlásili, soutěž všech přihlášek do projektu Oáza. Ti, kdo se přihlásí, budou odměněni zajímavými hrami. Vybrali jsme především takové, které umožňují rozvoj komunikace mezi hráči. Nabídka je poměrně široká od Puzzle až po Tikala, Osadníky, Metro apod.